Recenze: Nástroje smrti 2 - Město z popela

Autor: Cassandra Clare
Díl: 2
Žánr: fantasy, paranormálno
Počet stran: 400
Datum vydání: 2008
Datum vydání v ČR: 2010
Nakladatelství: Mladá fronta

Anotace: Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, nebezpečného a zákeřného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Recenze NEobsahuje spoilery, pro její snazší pochopení však doporučuji přečtení prvního dílu - Město z kostí

Děj druhého dílu z této série začíná krátce po událostech nacházejících se v tom prvním. Upřímně tyto začátky preferuji a patří mezi mé oblíbené, protože i když člověk sérii přeruší a vrátí se k ní po delší době zhruba ví, co se stalo a kdo je co za postavu.
Pokud jste četli první díl, můžete očekávat knihu psanou v podobném stylu (přeci jen je z pera stejné autorky, že ano), pokud ne, nemusíte se vůbec bát, protože Cassandra píše velmi čtivě - monology rovnoměrně prokládá s dialogy, stejně tak jako akci s nudnějšími (ale pořád poutavými) částmi a s celkovými detaily i promyšleností příběhu si pěkně vyhrála.

I v knize minulé se čtenář mohl setkat s vyprávěním z pohledu nejenom hlavní hrdinky Clary, ale i dvou dalších chlapeckých postav Simona a Jace, no v aktuálním druhém dílu bylo těchto „přeskakování“ z postavy na postavu mnohem více. Ne že by na tom bylo něco špatného, právě naopak. Díky tomu se nám z jedné hlavní postavy vytvořily tři, každý si mohl najít svého oblíbence a vidět vše zase z jeho pohledu. Navíc tohle všechno Cassandře asi nestačilo a zapojila i naše vedlejší postavy - konkrétně třeba vlkodlaka Luka nebo novou postavu Maiu - a řada stran je věnovaná i jejich pohledu na věc.

Co se od minulého dílu také nezměnilo, byla spousta jakoby uměle vytvořených situací. Ani nevím, jestli jsem tohle v recenzi právě na minulý díl zmínila, protože tam to nebylo až tak do očí bijící a nějak jsem to přešla, tady mi ale docela vadily. Jo, dobře, samotné situace byly poutavé a líbily se mi (dovolím si vás navnadit třeba na víly), ale to jak se k nim postavy dostaly mi někdy nešlo na rozum.

A když jsme u těch postav, někdy skoro pořád se chovaly dost nelogicky a přehnaně emocionálně. Já vím, jsme jenom lidi, oni jsou taky jenom lidi (alespoň částečně), ale mohli by trošku zapojit mozek. Hlavně Clary mi ze začátku lezla na nervy, protože absolutně nevěděla co chce a její jednání bylo ukvapené nebo ji naopak řada věcí nedocházela. V průběhu knihy si však reputaci spravila, i tak se nejedná o postavu kterou bych si nějak oblíbila. Stejně tak je na tom Simon, který jako by byl její odrazem. I on měl na svědomí pár ukvapených reakcí a dost pohnul celým dějem knihy.

Naopak Jace mám ráda čím dál víc. Je to přesně ten typ postavy, kterou si zamilujete - šarmantí, sarkastický, vtipný. Co si budeme povídat, právě on zvedá laťku celé knihy. Zejména jeho slovní souboje plné vtipných replik se Simonem jsem si hodně užívala. Dále poznáme blíže Lightvoodvu rodinu i její další členy krom Isabely a Aleca, kteří se v značné části knihy taky objeví (Alec zejména ve scénách s čarodějem Krasomilem). No a objeví se i náš záporný hrdina Valentýn.

Jak už jsem zmínila, můžeme se těšit i na novou postavu, vlkodlačici Maiu. Obecně v tomto díle bylo více vlkodlaků, stejně jako upírů. Já až tak proti tomu nejsem - v ději měl každý z nich své místo a zase posunuli děj, jen doufám že v dalších dílech už toho o nich bude méně. Protože mě přeci jen okouzlil právě svět Lovců stínů a nechtěla bych, aby Cassandra sklouzla k dalším z mnoha knih s upíří a vlkodlačí tématikou (Stmívání, Smečka, Vampýrská akademie...), protože těch už je tu dost a pokud si zase budu chtít počíst o těchto tvorech, sáhnu po nějaké jiné knize.

Možná, že má recenze vyznívá trošku kriticky, já osobně bych to přirovnala z probuzení se a otevření očí po prvním, skvělém, díle. Neříkám, že ten druhý byl horší, jen jsem v odmlce mezi přečtením prvního a druhého dílu měla čas trošku zauvažovat nad stylem i postavami knihy a proto jsem v tom druhém viděla chyby, které jsem v prvním pro to jak byl dobře napsaný, přehlédla. Ale víte jak se pozná dobrá kniha (nebo alespoň podle mně)? Že ve vás vyvolá emoce, jak pozitivní, tak negativní. U Města z popela se to povedlo ve všech směrech, ale právě kvůli těm několika věcem, které mi vadily dávám 4 hvězdičky a hrozně se těším na další díly. Protože ať už danou postavu mám radši míň nebo víc, ať mi ta scéna či replika přijde sebevíc na hlavu, vždy se k této sérii ráda vracím a stává se mou srdeční záležitostí. :)

RC review: Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah

Autor: Jill Hathaway
Žánr: YA, detektivka
Díl: 1
Počet stran: 272
Vyšlo v ČR: 2012
Nakladatelství: FRAGMENT

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Vee má dar, či prokletí - umí se převtělit do jiných lidí. Nedělá to úmyslně, stačí se dotknout osobní věci daného člověka, něčeho co má pro něj alespoň malou citovou hodnotu, ztratí vědomi a najednou vidí svět očima někoho jiného. Nestává se to pokaždé, nestává se to pravidelně a ona to absolutně neumí kontrolovat. Navíc, když už se ocitne v někom jiném, může jen bezmocně sledovat všechno, co daný člověk dělá a mezitím její tělo leží na místě, kde jej opustila.

Vše začalo po smrti její matky a když se s něčím takovým svěřila svému zaneprázdněnému otci, poslal ji k psycholožce a nikdo jí nevěřil. Okolí se spokojilo s tím, že trpí nakrolepsií a tak na tento fakt všichni brali ohled - spolužáci, učitelé, i Veein otec a její sestra Mattie. Vee už pak nikomu pravdu neřekla, dokonce ani svému nejlepšímu příteli Rollinsovi a snažila se tomuto převtělování zabránit.
Jednoho večera se to však stalo znovu - Vee se převtělila. Do pokoje kamarádky své sestry, Sophie. Do někoho, kdo je v pokoji spolu s ní. Do někoho, komu z černých rukavic kape krev Sophie, která s vytřeštěnými oči leží mrtvá na své posteli. Její smrt je později prohlášena za sebevraždu, pouze Vee tuší, že se Sophie nezabila sama a její život má někdo na svědomí a pouze ona tedy může odhalit pravdu. Dokáže pomocí svého daru odhalit vraha? A není jím někdo z jejich nejbližších?

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Tak musím říci, že tato knížka mě vážně mile překvapila. Námět zní opravdu dobře, ale bála jsem se, že autorka se s celkovým příběhem ne až tak dobře popere a že bude působit dost nereálně. S potěšením musím prohlásit, že jsem se spletla a celkově se mi knížka dost líbila.
Už od začátku je děj velmi poutavý. Je vyprávěn v první osobě čísla jednotného a po celou knihu převládají spíše myšlenkové pochody hlavní postavy, zejména tedy v první polovině. Vee je ale postava sympatická, vcelku logicky uvažující, proto si ji čtenář oblíbí a nějaký ten menší počet dialogů mu ani nepřijde. Za mě by kniha na začátku mohla mít rychlejší rozjezd. Nějaké to představování postav a jejich vzájemných vztahů je jistě důležité a bez toho by to nešlo, ale i tak je na začátku knihy pár scén, které by se klidně daly vypustit.

Hodně se mi líbilo, že se nezůstalo jen u jedné, té hlavní, dějové linie - odhalení vraha - ale dostalo se nám i jiných odboček. Docela důležitou roli hraje již zmíněný přítel Vee, Rollins. Další linie je pak zaměřena na Veeina otce, jež pracuje jako lékař a tak nějak skrývá jedno tajemství. Ten je ve velké části knihy, když už ne přímo, tak ve vzpomínkách nebo myšlekách Vee, stejně jako její matka. Tu i když se v knize fakticky vůbec neobjevila, ale Vee na ni jen vzpomínala, jsem si oblíbila snad nejvíc.
Dalšími z hlavních postav jsou zajisté i její sestra Mattie, kamarádka Amber nebo místní frajírek, kterému nikdo neřekne jinak než Whiskey. Postavy byly napsány dobře, ovšem musím se přiznat, že ani k jedné jsem si nevybudovala nějaký vztah. Když už to vypadalo že bych si mohla nějakou postavu oblíbit nebo naopak, přešel totiž děj někam jinam.

Docela mně taky mrzí, že je kniha součástí série, protože dle mého je skvěle ukončená a docela se bojím, aby zase nešlo jen o to, vytěžit ze série co nejvíc peněz. Konec a vlastně i celé rozuzlení příběhu se mi vážně moc líbil a považuji to za nejlepší část knihy. Jak tomu bývá v detektivkách (kterou mi tato kniha více či méně připomínala), na konci knihy se totiž hlavní postava i čtenář dozvídají to konečné rozuzlení a také to, jestli jejich tip na vraha byl správný.

A co mé celkové hodnocení? V podstatě knize nemám až tak co vytknout, jen ten strohý začátek, ale i tak jako celek nedosahuje kvalit na plný počet bodů. Rozhodla jsem se jí tedy udělit krásné 4 hvězdičky a doporučuji jako takovou lehčí detektivku.

Recenze: Darren Shan #1 - Madame Okta

Autor: Darren Shan
Díl: 1
Žánr: fantasy, upíři
Počet stran: 200
Datum vydání: 2000
Datum vydání v ČR: 2002
Nakladatelství: Albatros

Anotace: Spolužáci Darren a Steve si navzdory varování svého učitele nenechají ujít neobvyklé představení v utajovaném Cirku Mostruoso, o kterém si přečetli na nalezeném letáku. Oba chlapci jsou představením uchváceni - Darren cvičenou pavoučicí, Steve jejím cvičitelem Hroozleym, který mu připomíná upíra z jedné knížky. Ve 33 kapitolách, do nichž Darren své vyprávění vtěsnal, stíhá jako v horečnatém snu jedna noční můra druhou a oba kamarádi se ocitnou v ohrožení života.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * 

První díl nám začíná vyprávěním mladého chlapce Darrena Shana, jehož osudy budeme sledovat ve stejnojmenné sérii, která je rozdělena do dvanácti dílů a ty jsou zase rozděleny do čtyřech trilogií. Možná si říkáte, že série má až moc dílů, každá kniha má však pouze kolem 200 stran, proto se čte opravu rychle. Jednak díky počtu stran, jednak díky stylu autora.
Darren Shan (což je vlastně také autorův pseudonym, vlastním jménem je pak Darren O'Shaughnessey) píše totiž velmi zajímavým stylem - lehce infantilním, nicméně velmi čtivým, jednoduchým a odpočinkovým. Nejsem si jistá, na jakou věkovou kategorii byla kniha, či série, původně zaměřena, protože stylově i obsahově opravdu odpovídá druhému stupni základní školy ale i přesto také mě (momentálně studentku třetího ročníku SŠ) kniha bavila. Slyšela jsem, že další knihy už mají být, co se obsahu týče, přeci jen trochu brutálnější a tak si autor možná myslel, že čtenáři budou „růst“ spolu se sérií i samotným Darrenem. I přes to, má kniha určité kouzlo, ze kterého si své odnesou jistě všechny věkové kategorie.

„Kdyby to byl vymyšlený příběh, začal by v noci, zuřila by bouře, houkaly by sovy a zpod postele by se ozývalo chřestění. Jenomže on to je pravdivý příběh, a tak musím začít tam, kde to doopravdy začalo. A začalo to na záchodě.“ 

Typické jsou jednoduché kratší věty, stejně tak jako poměrně krátké kapitoly. Vyprávění je rovnoměrně prolínáno s přímou řečí, autor nás tedy nenudí dlouhými monology. V určitých místech se nachází pár flashbacků. Ono vlastně celé Darrenovo vyprávění je psáno stylem příběhu, který skutečně zažil v minulosti a nyní jej vypráví dále čtenáři v přítomnosti, kdy občas přidá i svůj komentář osoby, která už moc dobře zná konec.

Co oceňuji bylo to, že autor vytvořil spoustu odlišných, lehce rozpoznatelných postav a tím pádem usnadnil čtenáři práci s jejich zapamatováním. Nouze nebyla třeba o vousatou dámu, hadího chlapce nebo vlčího muže. Zároveň se touto různorodostí staly postavy ještě atraktivnější a člověku pak snáze přirostly k srdci.

Jelikož se jedná o první díl z právě tak početné série, nechci říci že byla kniha úplně bez akce, rozhodně jí tam však mohlo být více. I přes to jsem se u ní ani jednou nestihla začít nudit. Děj plyne jednoduchým, rovnoměrným tempem. V knize by se však našlo pár překvapujících momentů, ty mi ale asi zkazilo trochu to, že já už četla (jako jedinou knihu ze série) druhý díl, proto jsem tak nějak věděla co se v tom prvním bude dít.

A tím se dostávám ke konci své recenze, dnes pro změnu trošku kratší. Ale tak - krátká kniha, krátká recenze :). Jen mi tedy zbývá udělit příslušný počet hvězdiček. Po delším přemýšlení jsem se rozhodla dát 4 hvězdičky s tím, že tu další si třeba schovám pro další díly.

Recenze: Nástroje smrti #1 - Město z kostí

Autor: Cassandra Clare
Díl: 1
Žánr: fantasy, paranormálno
Počet stran: 416
Datum vydání: 2007
Datum vydání v ČR: 2010
Nakladatelství: Mladá fronta

Co kdyby všechny nadpřirozené bytosti - elfové, víly, vlkodlaci, upíři, démoni..- o kterých jste kdy slyšeli skutečně existovali? Kdyby existovalo místo, na kterém tito tvorové skutečně žijí, dokonce by mnozí z nich přebývali přímo mezi vámi, aniž by jste o tom věděli?

Kniha vypráví o patnáctileté Clary Frayové, která si žije celkem poklidným životem newyorské dívky spolu s kreativní a horlivou matkou Joceylyn. Otce nepoznala, zemřel těsně po jejím narození a jeho místo částečně převzal Luke - rodinný přítel. Většinu svého volného času Clary tráví buď malováním (zdědila cit v ruce i oku právě po své matce) nebo s nejlepším kamarádem Simonem. Ten by se dal popsat jako intouš, který má co na srdci to na jazyku, pokaždé oplývá dobrou náladou a po ruce má kdejakou vtipnou hlášku.

Celý její život se ale převrátí vzhůru nohama po návštěvě místního klubu Pandemonium, kde se poprvé setká s Jacem a kde poprvé uslyší o takzvaných Lovcích stínů i celém nadpřirozeném světě. Dozvídá se, že ona ani její rodina není tak úplně obyčejná a bude muset prokázat velkou odvahu při odhalování tajemství minulosti i záchraně její matky, která byla unesena.

*  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *  *

Musím říci, že na sérii už se chystám delší dobu, teď jsem si na ni konečně našla čas a rozhodně jsem udělala dobře. I přes velký počet knih s touto tématikou si zrovna tahle udržela velkou originalitu. Bylo zajímavé přečíst si příběh, který nezabrousil přímo do světa upírů, vlkodlaků, víl a nebo čarodějů, protože tohohle je už přece jenom dost. Naopak Cassandra si vymyslela svůj vlastní svět, kde tyto bytosti hrají jistě důležitou roli a jsou plně jeho součástí, děj však zaměřila na úplně jiná „stvoření“ a to sice Lovce stínů.

To jsou, napůl lidé a napůl andělé, kteří jsou vycvičeni, aby zabíjeli převážně démony ale i výše zmíněné tvory, kteří se postaví proti pravidlům. Protože i když jste zloduch, ve světě nadpřirozena a magie stále musíte dodržovat určitá pravidla. 

Mezi jednu z hlavních postav krom Clary a Simona rozhodně patří i Jace - lovec stínů, který nám v knize zastupuje ten typ hlavního hrdiny oplývajícího velkým sebevědomím, které však jen chrání jeho zranitelné nitro. Zprvu se tedy zdá, že i zde se nám rýsuje milostný trojúhelník ale opak je pravdou. Ono vlastně skoro všemu co je v knize můžete tak nějak věřit jen z poloviny. Našla by se v ní totiž řada věcí, které mě opravdu dostaly a já se z nich pak musela delší dobu vzpamatovávat. 

„Myslel jsem, že bude větší.“ Clary se podívala na Pohár ve své ruce. Byl velký asi jako běžná sklenice na víno, ale o dost těžší. Proudila jím energie jako krev žilami živé bytosti. „Mně se zdá velký tak akorát,“ řekla rozhořčeně. 

„Jistě, je dost velký," připustil blahosklonně, „ale čekal jsem něco... Vždyť víš." Rukama naznačil předmět, který by velikostí zhruba odpovídal kočce domácí. „Je to Pohár smrti, Jaci, ne Záchodová mísa smrti," řekla Isabela.

Kniha mne opravdu hodně bavila, možná jedním z důvodů bylo to, že v ní bylo poměrně dost akcí, které přišly v ten správný čas a řada odhalení, která zase přišla z ničeho nic. Postavy jsou dotaženy do detailu, každá má v knize svou funkci a jde vidět, že Cassandra si jejich zapojení pořádně promyslela a nejsou vytvořeny jen proto, aby vyplnily nějaký ten děj. Čím dále se čtenář dostává, tím jasněji vidí jednotlivé kousky, které postupně skládají celkový obraz. 

Cassandra má bezpochyby čtivý styl psaní, který asi z větší části ovlivnilo to, že jako dítě a během dospívání s rodiči často cestovala a tím získala velký přehled o různých místech na celém světě. Její série Nástroje smrti se během několika let od napsání prvního dílu dostala do povědomí čtenářů a získala si jejich velkou oblibu. Postupem času ji Cassadra rozšířila na celých 6 dílů (názvy v češtině i originálu spolu s rokem vydání v zahraničí si můžete přečíst níže). Dokonce se dočkala i své spin-off série s názvem Infernal Devices, kterou tvoří 3 další díly - Clockwork Angel, Clockwork Prince a Clockwork Princess. 

City of Bones (Město z kostí), 2007

City of Ashes (Město z popela) ,2008

City of Glass (Město ze skla), 2009

City of Fallen Angels (Město padlých andělů),2011

City of Lost Souls (Město ztracených duší), 2012

City of Heavenly Fire (Město nebeského ohně), 2014

U nás vyšel první díl dva roky poté, co byl vydán v Americe. Bohužel nakladatelství Mladá fronta, jež celou sérii vydává, udělalo asi menší chybu v tom, že pro knihu zvolili svou verzi obálky, odlišnou od té originální. To by sice nebylo nic až tak hrozného, přeci jen spousta nakladatelství toto praktikuje, bohužel ale tahle obálka vzbudila u čtenářů a fanoušků série tak velkou vlnu kritiky, že nakladatelství zvolilo pro doposud další dva vydané díly už obálku původní. 

A pozadu nezůstalo ani nakladatelství a internetový obchod bux.cz, tedy Knižní klub, které se před nadcházejícím filmem rozhodlo uvést do prodeje i svou edici Nástrojů smrti a to s filmovými obálkami. První díl jako paperback, druhý pak již s pevnou vazbou. 

Na závěr bych tedy přidala jen pár slov k už několikrát zmiňovanému filmu. A sice to, že premiéru v českých kinech bude mít 5.9. 2013 a hrají v něm hvězdy jako Lily Collins, Jamie Campbell Bower nebo Robert Sheehan. Já osobně se na film moc těším ale teď ještě zpět ke knize a konečnému hodnocení. Tato série se pomalu ale jistě stává mou oblíbenou, protože zápletka v ní se mi hodně líbila a tak já nemůžu dát nic jiného, než plný počet hvězdiček! :)

- zdroj anotace a obrázku obálky: kosmas.cz

- knihu si můžete zakoupit ZDE

- zdroje obrázků: bux.cz

RC review: Hororland - Procitnutí

Ilustrátor: Petr Kopl
Žánr: YA, komix
Díl: 1
Počet stran: 128
Vydáno v ČR: srpen 2012
Nakladatelství: FRAGMENT
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Trpíte nočními můrami, strachem ze tmy, nebo nespavostí? TENTO KOMIKS NENÍ NIC PRO VÁS!

Martin Lafetka donedávna patřil k těm nebohým náctiletým, kteří se chtějí za každou cenu odlišovat od okolí. Snad by raději zemřel, jen aby byl zajímavý. Ale pozor na přání…! Když se probudíte v márnici se znamením věčnosti na hrudi a duchové začnou vstávat z hrobů, tajemné síly světa živých i mrtvých se budou přetahovat o vaši duši, dali byste cokoli za to, abyste aspoň chvíli byli zase normální. To je však jen začátek… Martinovy pravé schopnosti se brzy projeví.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Většinou si u mne na blogu můžete přečíst recenze na nejrůznější knihy nejrůznějších žánrů, ovšem nyní vám přináším recenzi na něco trošku jiného - na komix. A ne ledajaký, ale komix od úspěšného českého autora Petra Kopla, jehož komixy vyšly nejenom u nás ale také v USA, Koreji nebo třeba Finsku. 

Musím říci, že tohle je má první zkušenost s četbou komixu (pokud tedy nepočítám svou dětskou witch éru, což já vážně nepočítám) a doufám, že rozhodně nebude poslední, protože tohle mě prostě bavilo! Krom vážně povedených kreseb, které budu v recenzi asi ještě vychvalovat, mě hodně zaujal děj. Ten je již od začátku dosti napínavý a tím pádem žene čtenáře dále k četbě. Docela chápu doporučený věk 15+ protože ačkoli v komixu nebyly nějaké nepřístupné věci, přeci jen působil dosti morbidně a v jistých chvílích v něm převládaly docela temné úvahy. Obecně je komix celkově zaměřen na temné téma - smrt a věci s ní spojené. Tohle téma nám hraje důležitou roli v celém ději a právě i tím ji dodává na oné tajemnosti a až na konci nás čeká celkové rozuzlení, které pro mne samotnou bylo již od začátku docela jasné, ale i tak jsem čekala, jestli se vyplní a jak děj celkově dopadne. 

Co se týče hlavních postav, tak těch tam byla zastoupena velká škála - gotička, vrah, feťák .. I tato různorodost do děje dokonale zapadla. Krom hlavního hrdiny Martina však tyto postavy zasahují do děje minimálně, snad se tedy v dalších dílech zapojí více. Komix je totiž opět několika dílnou sérii.

„A co je tohle?“

„Znamení věčnosti. Každý vzkříšenec ho má.“

„Proč zrovna nekonečno?“

„Neřekl jsem nekonečno. Řekl jsem věčnost, to je rozdíl. Nekonečno nemá konec. Věčnost nemá ani začátek.“

Co mě na komixu dále zaujalo, bylo to, že byl ryze český. Jak že to vlastně myslím? Děj probíhal v Česku a vystupovaly v něm české postavy s českými jmény. Tímto faktem si mě Petr Kopl získal ještě víc, protože nepotřeboval zasazovat děj tisíce kilometrů daleko, aby snad získal na atraktivitě, a držel se toho, co u nás všichni dobře známe. A i z toho dobře známého dokázal vykouzlit zase něco nového. Díky jeho kresbám tedy i ty naše Čechy působily jako něco exotického a světového.
Jako další fakt, který mě docela překvapil a ohromě se mi zalíbil, bylo to, že komix v jistých chvílích promlouval přímo ke čtenáři. Jednoduše, jako by hlavní hrdina vyprávěl svůj příběh přímo vám a mohl s vámi jistým způsobem komunikovat, dokonce vám pokládal otázky (na které jste samozřejmě mohli odpovědět pouze v duchu ale i tak to bylo zajímavé). Vám tedy přišlo, že o ději nejen čtete ale že jej jistým způsobem prožíváte což bylo jednoduše kouzelné a originální.

Co se mi také hodně líbilo, byl konec, který byl dosti otevřený a já vůbec netuším, jak by osudy Martina mohly pokračovat dál, i proto se tedy těším na další díl, který si rozhodně plánuji přečíst. Jak bych tedy komix celkově shrnula? Jako oddechové, i když docela morbidní čtivo, s originálním námětem i obrázky, které v jistých chvílích baví více, jindy zase méně. I tak mám z komixu velmi pozitivní pocity a já jej hodnotím krásnými 4 hvězdičkami! Pokud by jste se ještě chtěli podívat na náhled komixu, díky FRAGMENTU můžete ZDE.

Recenze: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Autor: Ransom Riggs
Žánr: beletrie
Díl: 1
Počet stran: 358
Datum vydání v ČR: srpen 2012
Nakladatelství: Jota
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu

Kdo se alespoň trošku pohybuje v knižním světě, minimálně na pomezí naší kniho-blogařské komunity, jistě už o Sirotčinci alespoň něco zaslechl. Já sama jsem o něm namluvila dost a dost a proto jsem nesmírně ráda, že jsem si tuto knihu mohla konečně přečíst a teď bych vám ráda sepsala pár pocitů z ní, jež byly sice úplně jiné, než jsem čekala, i tak se však jedná o velmi povedenou knihu, která mě dosti bavila.

Musím říct, že již od začátku bylo jasně vidět, že se nejedná o knihu vyloženě pro mládež. Nemyslím tím, že v ní naleznete jazyk podobající se dílům někdy dvě stě let zpátky nebo něco podobného, nicméně se celkový projev knihy od YA a podobných věcí, které normálně čtu, hodně liší. Typické jsou delší a rozvinutější věty, používání méně častých slov, sem tam nějaký ten odborný název (na druhou stranu vše srozumitelné i pro méně znalé čtenáře, tak tedy žádný strach). Také se autor zaměřuje spíše na popisy a přímé řeči je v knize méně, zejména v její první polovině. Hodně jde poznat, že se živí novinařinou, protože používá aktuální termíny a slovní obraty, což vůbec není na škodu a právě tohle se mi na knize moc líbilo. Jedná se teda o čtení, na které se musíte kapánek víc soustředit, odměnou se vám pak dostanou krásná rozvětvená souvětí a díky nim ještě krásnější čtenářský zážitek.

Původně jsem od děje čekala, že bude spíše hororového žánru a o to větší bylo mé překvapení, že horor je jedno z nejposlednějších slov, které by jste ve spojení s touto knihou použili. Opravdu spíše než strach můžete očekávat napětí a zvědavost, což byly asi dva hlavní pocity, které u mě samotné nejvíce převládaly.

Začátek knihy se velmi slibně rozbíhal, kdy přišlo nějaké to úvodní představení, dokonce trocha emocí a pak hlavní problém, jenže zhruba třetina knihy pro mě začala být docela nudnou částí. Opravdu nevím, jestli to byl jen můj problém, protože ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenašla jsem žádný faktor, kvůli kterému bych se u knihy měla vyloženě nudit, ale prostě to tak bylo. Postupem času jsem však četla stále dál a děj znovu začal být zajímavý. Co mě pak vážně dostalo, byl konec. Ten byl naprosto úžasný - nepředvídatelný a napínavý. Také mi přišel hodně reálný, nestalo se během něj nic, kvůli čemu bych si klepala na čelo ani se jej autor nesnažil zahnat do klišoidního happy endu. Dalším plusem (nebo ne?) je to, že byl hodně otevřený, což samozřejmě láká k četbě dílu dalšího- To pravděpodobně nemine ani mne, jelikož mne hodně zajímají budoucí osudy Jacoba i dalších postav.

Když už jsme u hlavního hrdiny Jacoba, tak ten se mi taktéž zalíbil. Na to, že mu bylo 15-16 mi přišel hodně vyspělý a vážně mu to dosti pálilo. A i když se mi na něm líbila právě ta vyspělost, možná bych ji viděla i jako drobný nedostatek. Občas mi totiž na svůj věk přišel vyspělý až moc, až to začalo působit nereálně a i některé výrazy, které používal mi tak úplně k pubertálnímu amíkovi moc neseděly. Nejednalo se ale o nic zásadního nebo rušivého, to je jen můj menší postřeh.
Nerada bych vám tu spoilerovala a zmiňovala další postavy, protože jejich zapojení v knize bylo pro mne osobně takovým menším překvapením, ale prozradím vám, že se jich v knize nachází docela dost a snad všechny si získaly mé srdce. Nouze nebude ani o nějakého toho záporného hrdinu, který ty naše kladné nemálo potrápí.

Co bych tady zmínila dál, jsou hodně probírané fotografie, kterých je v knize spousta a právě kvůli kterým se (hlavně ve světě) zdvihl docela povyk. Já už jsem tu říkala, před přečtením knihy jsem se samotných fotografií docela bála, protože působí minimálně morbidně. Jakmile jsem ji však přečetla, beru je úplně jinak a naopak se mi hrozně moc líbí. S knihou byly totiž moc hezky propojeny, nebylo to tedy tak, že v ní byly pouze náhodně umístěny, aby kniha vypadala zajímavěji, to vůbec. Právě že na děj navazovaly dosti úzce a jednalo se o fotografie (nebo i dopisy) které Jacob za určitých okolností během děje našel, popsal a vy jste se na ně sami mohli podívat. Právě díky Jacobově popisu jsem objevila detaily, kterých jsem si já sama nevšimla a bylo zajímavé, jak danou fotografii vidí někdo jiný, jak ji vidí samotný autor. Všechny fotky jsou navíc autentické, ve většině případů neupravené a pocházejí od různých lidí z různých míst. Dokonce i samotný seznam těch, kteří fotografie darovali, naleznete i spolu s popisem toho, co nebo kdo se na určité fotce vyskytuje, na dvoustraně ke konci knihy.

Pomalu se blížíme ke konci recenze a já bych jen chtěla doplnit menší perličku na závěr - na Sirotčinec jsou již odkoupena filmová práva a režie se neujal nikdo jiný než skvělý Tim Burton. Předloha je vážně zajímavá, režisér ještě víc, určitě se teda na film moc těším. Ale teď už zpět ke knize a jejímu shrnutí. Takže - napínavé, tajemné a úplně jiné než cokoli předtím. A i když má pro mě kniha k dokonalosti daleko, rozhodně se jedná o skvělí dílo a jak už jsem psala, nemůžu se dočkat dalšího dílu. Nakonec už jen mé hodnocení - krásné 4 hvězdičky.

RC review: Dva meče

Autor: Karolina Limrová
Žánr: fantasy, upíři
Díl: 2
Počet stran: 310
Vyšlo v ČR: červen 2012
Nakladatelství: Host
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: V ulicích Minneapolis řádí chladnokrevný vrah. Zanechává po sobě oběti, které nesou zjevné stopy mučení. Zatímco policie marně hledá jakoukoli stopu, lovci upírů vědí velmi dobře, s kým mají tu čest. Ví to i Daniel Phillips, ve dne řidič taxíku, v noci neúnavný lovec samotář, jehož do Minneapolis zavedla nešťastná láska. A ví to také Selena Torresová. Je silná, neohrožená a její touha po spravedlivé odplatě je účinnější než jakákoli zbraň. Selena Torresová však porušuje po staletí dodržované tradice. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je slepá. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je… upír.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host!

Dva meče jsou již druhým dílkem české autorky Karoliny Limrové a zároveň již druhým dílem z plánované třídílné série. Předchozí díl Dvě zrcadla byl dosti zaměřen na romantiku, což není tak úplně můj žánr a i přesto se mi kniha líbila, proto jsem si hned po vydání aktuálního dílu řekla, že by podle anotace mohl být ještě lepší. A opravdu, Dva meče naprosto předčily mé očekávání a já jsem u knihy strávila pěkných pár chvil. 

Tento díl se od prvního liší tím, že v něm figurují jiné hlavní postavy. Místo Josuy a Kate (kteří nás však neopustí úplně a v knize se také objeví) kniha vypráví o jedné postavě, kterou čtenáři prvního dílu také dobře znají - a to sice o lovci Dannym - a nové postavě upírce Seleně, o které se můžeme dočíst již v anotaci. A právě největším lákadlem k přečtení druhého dílu pro mně byla samotná anotace, sice ta část, kde jsem se dočetla o tom, že by Selena měla být slepá. Byli  tu totiž tajemní, nesmrtelní dokonce i zářící upíři, ale slepí ještě ne. Zajímalo mne tedy, jak se Karolina s něčím takovým popasuje a jak tuto postavu ztvární.

Selenu jsem si podle popisu i jejího chování docela oblíbila. Byla to samostatná dívka, s logickým uvažováním, jen mi občas přišla hodně rozpolcená - na jednu stranu sebevědomá a odhodlaná, na stranu druhou stydlivá a ustrašená. I když byla vlastně slepá, „viděla“ lépe než obyčejní lidé. Pomocí sluchu totiž slyšela částečky prachu, které narážely na určité předměty a díky tomu se jí v hlavě tvořili jisté obrazy. Vše černobílé, ovšem s perfektní přesností, dokonce i na několik desítek metrů. Tento fakt může někomu přijít jako až moc velká fantazie a něco, co nikdy nemůže být reálné. Ale když si člověk uvědomí, že je tahle kniha  o upírech, tvorech kteří neexistují a tím pádem je polovina knihy jedna velká fantazie, proč by v ní nemohlo být něco takového? Mě se právě tento nápad na knize hrozně moc líbí a je vážně skvěle zpracovaný, já tedy Karolině jedině tleskám!

Samotná romance mezi Selenou a Dannym byla také lépe zpracovaná, než ta mezi Josuhou a Kate v díle minulém. I když se i tento pár do sebe zamiloval na můj vkus poměrně rychle, nebylo tomu pouze na první pohled a možná se i díky tomu zdála tato láska opravdovější. Hodně zajímavé bylo, jak se oba s faktem, že se do sebe zamilovali vypořádávali. Přeci jen, Danny je lovcem upírů a učí se je nenávidět už od mala a že by se měl nyní do jednoho z „nich“ zamilovat? Ani Selena z tohoto faktu není moc nadšená, protože to poslední co chce, je ublížit mu a navíc i ona skrývá menší tajemství.

Co se týče stylu písma, tak ten si Karolína zachovala ve stejném duchu, což znamená vyprávění z pohledu obou hrdinů, s občasnými flashbacky do Seleniny minulosti a krátké, přerušované úseky. Na tento styl je opravdu jednoduché si zvyknout a čte se téměř sám. Znovu zmiňuji, že je vhodný zejména pro stále odbíhající čtenáře nebo pro ty, kteří neradi čtou knihu delší dobu v kuse. Ani samotné kapitoly nebyly nikterak dlouhé a i grafická stránka knihy je moc pěkná, proto se čte skoro sama.

Celkově se mi tedy druhý díl líbil více než předchozí, jediné co bych tak knize vytkla, je možná až velká jednoduchost a to, že ji chybí větší hloubka. Díky tomu se toto dílko stalo jedním z mých oblíbených, ovšem do těch nejvyšších příček má ještě docela daleko. I tak ji dávám hodně vysoké hodnocení a to plné 4 hvězdičky!

RC review: Dvě zrcadla

Autor: Karolína Limrová
Díl: 1
Žánr: fantasy, upíři
Počet stran: 280
Datum vydání v ČR: 2011
Nakladatelství: Host
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Kate Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve. Na půdě chátrajícího sídla objeví prastaré zrcadlo, jehož kouzelná moc ho zavede do pokoje neznámé dívky. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho nitru se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu obraz v zrcadle nestačí? Co když víc než po lidské krvi zatouží po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít víc než její úsměv?

Za výtisk knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Host!

Dva lidé, na dvou různých místech propojení jedním kouzelným zrcadlem a čímsi neviditelným, jež oba nazývají láska. Tak právě tohle je prvotním námětem knihy Dvě zrcadla od české autorky Karoliny Limrové. A kniha rozhodně plná lásky je. Lásky, strachu, štěstí, životních příběhů a možná i něčeho navíc.

Na začátek bych jen chtěla zmínit to, že spousta lidí srovnává Dvě zrcadla s úspěšným dílem spisovatelky Stepheine Meyer Stmíváním, kterému je kniha opravdu hodně podobná a právě proto ji zavrhnou jako pouhý okopírovaný brak. Možná bych uvažovala stejně, kdybych se nedozvěděla jednu zajímavou věc. A sice to, že vlastně celá tato kniha je fanfiction právě na Stmívání jen jména postav jsou pozměněna. Díky tomu se tedy na knihu nyní dívám úplně jinak a možná i proto mě tolik bavila.

Dva světy, které se prolnou pouze za úsvitu a západu slunce..

Začnu s hlavními postavami - první tedy Kate. Její povaha mi již od začátku hodně sedla a já si ji v průběhu knihy docela oblíbila. Kate je totiž hrozně citlivá, empatická a láskyplná bytost. Občas tyto vlastnosti přecházely v naivitu a já její pohnutky tak úplně nechápala, ovšem právě svou dobrotou všechny mé pochybnosti zastínila a člověk ji prostě nemohl nemít rád.
U Joshe už to bylo horší, protože krom faktu, že Kate strašně miluje a jí by nikdy neublížil, skoro všechno ostatní hraje proti němu. Je upír, vrah, nebezpečné zvíře. Občas mi připadal sobecký, nepředvídatelný a melancholistický. Neříkám, že jsem ho úplně neměla ráda, hlavně v některých pasážích se mi z něj opravdu podlamovala kolena, ovšem vybudovala jsem si k němu spíše chladnější vztah a daleko radši mám dalšího mužského hrdinu - Dannyho.
Danny je Katin kamarád z dětství, který se do ní zamiloval a hodlá ji ochraňovat před vším a všemi, zejména tedy před Joshem. Právě on se mi jako mužský hrdina zamlouval mnohem více a také se stal mou druhou nejoblíbenější postavou z celé knihy. Je čestný, spravedlivý a ochranářský. Choval se jako pravý gentleman a ochránce. On a Kate jsou podle mě pro sebe jako stvoření - ovšem pouze můj názor. Láska si holt nevybírá.

„Jak je starej, Kate? Víš aspoň tohle? Zabíjejí denně, nanejvýš obden. Spočítej si to!“

A právě na lásce je tento příběh založený. Již poprvé, když se Kate a Joshua  v zrcadle uvidí, se do sebe zamilují. Tento fakt mi docela vadil, protože sama nejsem zastáncem takové té lásky na první pohled, ovšem Karolina Limrová nám z nich udělala opravdu hezký pár, že jsem na samotný prvopočátek jejich zalíbení v průběhu knihy úplně zapomněla. Hlavně první polovina mě tedy dost bavila, i když velkou část děje tvořily pouze tesknící pasáže obou hrdinů - příběh je totiž vyprávěn z pohledu Kate i Joshe - ale přeci jen tam zbylo místo i pro určité napětí a přemýšlení, jak to vlastně celé bude dál. Asi v polovině knihy však začal být děj monotónní, romantiky bylo už příliš a já se začala docela nudit. Další akce pak přišla zhruba ve dvou třetinách a ke konci, kdy mě kniha znovu začala bavit.

Také musím zmínit její rozvržení. Jak jsem se již zmínila, děj je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav a přerušován v odstavcích. Některé mají pouze půl strany, jiné třeba tři. Ze začátku mi tento styl přišel originální a bavil mě, později mi začalo lézt na nervy, že se děj neustále přesunuje, zejména když se opakovala tatáž scéna, jen z pohledu jiné postavy. V průběhu knihy jsem si na to ale znovu zvykla a styl se mi v konečném důsledku hodně líbí. Rozhodně doporučuji tomu typu čtenářů, kteří u knihy dlouho nevydrží nebo třeba do práce, školy, autobusu, zkrátka tam, kde nemáte moc času.
Krom těchto odstavců je kniha rozdělena i do kapitol a dokonce se v ní nachází pár stránek flashbacků do Joshovi minulosti - jak 18., tak třeba 20. století, které děj krásně oživí a ještě více nám přiblíží jeho minulost i samotnou povahu.


Jak bych tedy celou knihu zhodnotila? Jako další zajímavé upíří čtení, které se sice nápadně podobá slavnějšímu dílku Stmívání, ovšem i ve Dvou zrcadlech lze najít spoustu originálních věcí, které Karolína Limrová svým čtivým stylem udělala ještě zajímavější. Tak tedy můj ortel - 4 hvězdičky!