Zobrazují se příspěvky se štítkemKarolina Limrová. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKarolina Limrová. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 1. září 2012

RC review: Dva meče

Autor: Karolina Limrová
Žánr: fantasy, upíři
Díl: 2
Počet stran: 310
Vyšlo v ČR: červen 2012
Nakladatelství: Host
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: V ulicích Minneapolis řádí chladnokrevný vrah. Zanechává po sobě oběti, které nesou zjevné stopy mučení. Zatímco policie marně hledá jakoukoli stopu, lovci upírů vědí velmi dobře, s kým mají tu čest. Ví to i Daniel Phillips, ve dne řidič taxíku, v noci neúnavný lovec samotář, jehož do Minneapolis zavedla nešťastná láska. A ví to také Selena Torresová. Je silná, neohrožená a její touha po spravedlivé odplatě je účinnější než jakákoli zbraň. Selena Torresová však porušuje po staletí dodržované tradice. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je slepá. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je… upír.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host!
Dva meče jsou již druhým dílkem české autorky Karoliny Limrové a zároveň již druhým dílem z plánované třídílné série. Předchozí díl Dvě zrcadla byl dosti zaměřen na romantiku, což není tak úplně můj žánr a i přesto se mi kniha líbila, proto jsem si hned po vydání aktuálního dílu řekla, že by podle anotace mohl být ještě lepší. A opravdu, Dva meče naprosto předčily mé očekávání a já jsem u knihy strávila pěkných pár chvil. 

Tento díl se od prvního liší tím, že v něm figurují jiné hlavní postavy. Místo Josuy a Kate (kteří nás však neopustí úplně a v knize se také objeví) kniha vypráví o jedné postavě, kterou čtenáři prvního dílu také dobře znají - a to sice o lovci Dannym - a nové postavě upírce Seleně, o které se můžeme dočíst již v anotaci. A právě největším lákadlem k přečtení druhého dílu pro mně byla samotná anotace, sice ta část, kde jsem se dočetla o tom, že by Selena měla být slepá. Byli  tu totiž tajemní, nesmrtelní dokonce i zářící upíři, ale slepí ještě ne. Zajímalo mne tedy, jak se Karolina s něčím takovým popasuje a jak tuto postavu ztvární.

Selenu jsem si podle popisu i jejího chování docela oblíbila. Byla to samostatná dívka, s logickým uvažováním, jen mi občas přišla hodně rozpolcená - na jednu stranu sebevědomá a odhodlaná, na stranu druhou stydlivá a ustrašená. I když byla vlastně slepá, „viděla“ lépe než obyčejní lidé. Pomocí sluchu totiž slyšela částečky prachu, které narážely na určité předměty a díky tomu se jí v hlavě tvořili jisté obrazy. Vše černobílé, ovšem s perfektní přesností, dokonce i na několik desítek metrů. Tento fakt může někomu přijít jako až moc velká fantazie a něco, co nikdy nemůže být reálné. Ale když si člověk uvědomí, že je tahle kniha  o upírech, tvorech kteří neexistují a tím pádem je polovina knihy jedna velká fantazie, proč by v ní nemohlo být něco takového? Mě se právě tento nápad na knize hrozně moc líbí a je vážně skvěle zpracovaný, já tedy Karolině jedině tleskám!
Samotná romance mezi Selenou a Dannym byla také lépe zpracovaná, než ta mezi Josuhou a Kate v díle minulém. I když se i tento pár do sebe zamiloval na můj vkus poměrně rychle, nebylo tomu pouze na první pohled a možná se i díky tomu zdála tato láska opravdovější. Hodně zajímavé bylo, jak se oba s faktem, že se do sebe zamilovali vypořádávali. Přeci jen, Danny je lovcem upírů a učí se je nenávidět už od mala a že by se měl nyní do jednoho z „nich“ zamilovat? Ani Selena z tohoto faktu není moc nadšená, protože to poslední co chce, je ublížit mu a navíc i ona skrývá menší tajemství.

Co se týče stylu písma, tak ten si Karolína zachovala ve stejném duchu, což znamená vyprávění z pohledu obou hrdinů, s občasnými flashbacky do Seleniny minulosti a krátké, přerušované úseky. Na tento styl je opravdu jednoduché si zvyknout a čte se téměř sám. Znovu zmiňuji, že je vhodný zejména pro stále odbíhající čtenáře nebo pro ty, kteří neradi čtou knihu delší dobu v kuse. Ani samotné kapitoly nebyly nikterak dlouhé a i grafická stránka knihy je moc pěkná, proto se čte skoro sama.

Celkově se mi tedy druhý díl líbil více než předchozí, jediné co bych tak knize vytkla, je možná až velká jednoduchost a to, že ji chybí větší hloubka. Díky tomu se toto dílko stalo jedním z mých oblíbených, ovšem do těch nejvyšších příček má ještě docela daleko. I tak ji dávám hodně vysoké hodnocení a to plné 4 hvězdičky!

středa 18. července 2012

RC review: Dvě zrcadla

Autor: Karolína Limrová
Díl: 1
Žánr: fantasy, upíři
Počet stran: 280
Datum vydání v ČR: 2011
Nakladatelství: Host
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Kate Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve. Na půdě chátrajícího sídla objeví prastaré zrcadlo, jehož kouzelná moc ho zavede do pokoje neznámé dívky. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho nitru se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu obraz v zrcadle nestačí? Co když víc než po lidské krvi zatouží po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít víc než její úsměv?

Za výtisk knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Host!

Dva lidé, na dvou různých místech propojení jedním kouzelným zrcadlem a čímsi neviditelným, jež oba nazývají láska. Tak právě tohle je prvotním námětem knihy Dvě zrcadla od české autorky Karoliny Limrové. A kniha rozhodně plná lásky je. Lásky, strachu, štěstí, životních příběhů a možná i něčeho navíc.

Na začátek bych jen chtěla zmínit to, že spousta lidí srovnává Dvě zrcadla s úspěšným dílem spisovatelky Stepheine Meyer Stmíváním, kterému je kniha opravdu hodně podobná a právě proto ji zavrhnou jako pouhý okopírovaný brak. Možná bych uvažovala stejně, kdybych se nedozvěděla jednu zajímavou věc. A sice to, že vlastně celá tato kniha je fanfiction právě na Stmívání jen jména postav jsou pozměněna. Díky tomu se tedy na knihu nyní dívám úplně jinak a možná i proto mě tolik bavila.

Dva světy, které se prolnou pouze za úsvitu a západu slunce..


Začnu s hlavními postavami - první tedy Kate. Její povaha mi již od začátku hodně sedla a já si ji v průběhu knihy docela oblíbila. Kate je totiž hrozně citlivá, empatická a láskyplná bytost. Občas tyto vlastnosti přecházely v naivitu a já její pohnutky tak úplně nechápala, ovšem právě svou dobrotou všechny mé pochybnosti zastínila a člověk ji prostě nemohl nemít rád.
U Joshe už to bylo horší, protože krom faktu, že Kate strašně miluje a jí by nikdy neublížil, skoro všechno ostatní hraje proti němu. Je upír, vrah, nebezpečné zvíře. Občas mi připadal sobecký, nepředvídatelný a melancholistický. Neříkám, že jsem ho úplně neměla ráda, hlavně v některých pasážích se mi z něj opravdu podlamovala kolena, ovšem vybudovala jsem si k němu spíše chladnější vztah a daleko radši mám dalšího mužského hrdinu - Dannyho.
Danny je Katin kamarád z dětství, který se do ní zamiloval a hodlá ji ochraňovat před vším a všemi, zejména tedy před Joshem. Právě on se mi jako mužský hrdina zamlouval mnohem více a také se stal mou druhou nejoblíbenější postavou z celé knihy. Je čestný, spravedlivý a ochranářský. Choval se jako pravý gentleman a ochránce. On a Kate jsou podle mě pro sebe jako stvoření - ovšem pouze můj názor. Láska si holt nevybírá.

„Jak je starej, Kate? Víš aspoň tohle? Zabíjejí denně, nanejvýš obden. Spočítej si to!“


A právě na lásce je tento příběh založený. Již poprvé, když se Kate a Joshua  v zrcadle uvidí, se do sebe zamilují. Tento fakt mi docela vadil, protože sama nejsem zastáncem takové té lásky na první pohled, ovšem Karolina Limrová nám z nich udělala opravdu hezký pár, že jsem na samotný prvopočátek jejich zalíbení v průběhu knihy úplně zapomněla. Hlavně první polovina mě tedy dost bavila, i když velkou část děje tvořily pouze tesknící pasáže obou hrdinů - příběh je totiž vyprávěn z pohledu Kate i Joshe - ale přeci jen tam zbylo místo i pro určité napětí a přemýšlení, jak to vlastně celé bude dál. Asi v polovině knihy však začal být děj monotónní, romantiky bylo už příliš a já se začala docela nudit. Další akce pak přišla zhruba ve dvou třetinách a ke konci, kdy mě kniha znovu začala bavit.

Také musím zmínit její rozvržení. Jak jsem se již zmínila, děj je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav a přerušován v odstavcích. Některé mají pouze půl strany, jiné třeba tři. Ze začátku mi tento styl přišel originální a bavil mě, později mi začalo lézt na nervy, že se děj neustále přesunuje, zejména když se opakovala tatáž scéna, jen z pohledu jiné postavy. V průběhu knihy jsem si na to ale znovu zvykla a styl se mi v konečném důsledku hodně líbí. Rozhodně doporučuji tomu typu čtenářů, kteří u knihy dlouho nevydrží nebo třeba do práce, školy, autobusu, zkrátka tam, kde nemáte moc času.
Krom těchto odstavců je kniha rozdělena i do kapitol a dokonce se v ní nachází pár stránek flashbacků do Joshovi minulosti - jak 18., tak třeba 20. století, které děj krásně oživí a ještě více nám přiblíží jeho minulost i samotnou povahu.


Jak bych tedy celou knihu zhodnotila? Jako další zajímavé upíří čtení, které se sice nápadně podobá slavnějšímu dílku Stmívání, ovšem i ve Dvou zrcadlech lze najít spoustu originálních věcí, které Karolína Limrová svým čtivým stylem udělala ještě zajímavější. Tak tedy můj ortel - 4 hvězdičky!