RC review: Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah

Autor: Jill Hathaway
Žánr: YA, detektivka
Díl: 1
Počet stran: 272
Vyšlo v ČR: 2012
Nakladatelství: FRAGMENT

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Vee má dar, či prokletí - umí se převtělit do jiných lidí. Nedělá to úmyslně, stačí se dotknout osobní věci daného člověka, něčeho co má pro něj alespoň malou citovou hodnotu, ztratí vědomi a najednou vidí svět očima někoho jiného. Nestává se to pokaždé, nestává se to pravidelně a ona to absolutně neumí kontrolovat. Navíc, když už se ocitne v někom jiném, může jen bezmocně sledovat všechno, co daný člověk dělá a mezitím její tělo leží na místě, kde jej opustila.

Vše začalo po smrti její matky a když se s něčím takovým svěřila svému zaneprázdněnému otci, poslal ji k psycholožce a nikdo jí nevěřil. Okolí se spokojilo s tím, že trpí nakrolepsií a tak na tento fakt všichni brali ohled - spolužáci, učitelé, i Veein otec a její sestra Mattie. Vee už pak nikomu pravdu neřekla, dokonce ani svému nejlepšímu příteli Rollinsovi a snažila se tomuto převtělování zabránit.
Jednoho večera se to však stalo znovu - Vee se převtělila. Do pokoje kamarádky své sestry, Sophie. Do někoho, kdo je v pokoji spolu s ní. Do někoho, komu z černých rukavic kape krev Sophie, která s vytřeštěnými oči leží mrtvá na své posteli. Její smrt je později prohlášena za sebevraždu, pouze Vee tuší, že se Sophie nezabila sama a její život má někdo na svědomí a pouze ona tedy může odhalit pravdu. Dokáže pomocí svého daru odhalit vraha? A není jím někdo z jejich nejbližších?

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Tak musím říci, že tato knížka mě vážně mile překvapila. Námět zní opravdu dobře, ale bála jsem se, že autorka se s celkovým příběhem ne až tak dobře popere a že bude působit dost nereálně. S potěšením musím prohlásit, že jsem se spletla a celkově se mi knížka dost líbila.
Už od začátku je děj velmi poutavý. Je vyprávěn v první osobě čísla jednotného a po celou knihu převládají spíše myšlenkové pochody hlavní postavy, zejména tedy v první polovině. Vee je ale postava sympatická, vcelku logicky uvažující, proto si ji čtenář oblíbí a nějaký ten menší počet dialogů mu ani nepřijde. Za mě by kniha na začátku mohla mít rychlejší rozjezd. Nějaké to představování postav a jejich vzájemných vztahů je jistě důležité a bez toho by to nešlo, ale i tak je na začátku knihy pár scén, které by se klidně daly vypustit.

Hodně se mi líbilo, že se nezůstalo jen u jedné, té hlavní, dějové linie - odhalení vraha - ale dostalo se nám i jiných odboček. Docela důležitou roli hraje již zmíněný přítel Vee, Rollins. Další linie je pak zaměřena na Veeina otce, jež pracuje jako lékař a tak nějak skrývá jedno tajemství. Ten je ve velké části knihy, když už ne přímo, tak ve vzpomínkách nebo myšlekách Vee, stejně jako její matka. Tu i když se v knize fakticky vůbec neobjevila, ale Vee na ni jen vzpomínala, jsem si oblíbila snad nejvíc.
Dalšími z hlavních postav jsou zajisté i její sestra Mattie, kamarádka Amber nebo místní frajírek, kterému nikdo neřekne jinak než Whiskey. Postavy byly napsány dobře, ovšem musím se přiznat, že ani k jedné jsem si nevybudovala nějaký vztah. Když už to vypadalo že bych si mohla nějakou postavu oblíbit nebo naopak, přešel totiž děj někam jinam.

Docela mně taky mrzí, že je kniha součástí série, protože dle mého je skvěle ukončená a docela se bojím, aby zase nešlo jen o to, vytěžit ze série co nejvíc peněz. Konec a vlastně i celé rozuzlení příběhu se mi vážně moc líbil a považuji to za nejlepší část knihy. Jak tomu bývá v detektivkách (kterou mi tato kniha více či méně připomínala), na konci knihy se totiž hlavní postava i čtenář dozvídají to konečné rozuzlení a také to, jestli jejich tip na vraha byl správný.

A co mé celkové hodnocení? V podstatě knize nemám až tak co vytknout, jen ten strohý začátek, ale i tak jako celek nedosahuje kvalit na plný počet bodů. Rozhodla jsem se jí tedy udělit krásné 4 hvězdičky a doporučuji jako takovou lehčí detektivku.

RC review: Hororland - Procitnutí

Ilustrátor: Petr Kopl
Žánr: YA, komix
Díl: 1
Počet stran: 128
Vydáno v ČR: srpen 2012
Nakladatelství: FRAGMENT
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Trpíte nočními můrami, strachem ze tmy, nebo nespavostí? TENTO KOMIKS NENÍ NIC PRO VÁS!

Martin Lafetka donedávna patřil k těm nebohým náctiletým, kteří se chtějí za každou cenu odlišovat od okolí. Snad by raději zemřel, jen aby byl zajímavý. Ale pozor na přání…! Když se probudíte v márnici se znamením věčnosti na hrudi a duchové začnou vstávat z hrobů, tajemné síly světa živých i mrtvých se budou přetahovat o vaši duši, dali byste cokoli za to, abyste aspoň chvíli byli zase normální. To je však jen začátek… Martinovy pravé schopnosti se brzy projeví.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Většinou si u mne na blogu můžete přečíst recenze na nejrůznější knihy nejrůznějších žánrů, ovšem nyní vám přináším recenzi na něco trošku jiného - na komix. A ne ledajaký, ale komix od úspěšného českého autora Petra Kopla, jehož komixy vyšly nejenom u nás ale také v USA, Koreji nebo třeba Finsku. 

Musím říci, že tohle je má první zkušenost s četbou komixu (pokud tedy nepočítám svou dětskou witch éru, což já vážně nepočítám) a doufám, že rozhodně nebude poslední, protože tohle mě prostě bavilo! Krom vážně povedených kreseb, které budu v recenzi asi ještě vychvalovat, mě hodně zaujal děj. Ten je již od začátku dosti napínavý a tím pádem žene čtenáře dále k četbě. Docela chápu doporučený věk 15+ protože ačkoli v komixu nebyly nějaké nepřístupné věci, přeci jen působil dosti morbidně a v jistých chvílích v něm převládaly docela temné úvahy. Obecně je komix celkově zaměřen na temné téma - smrt a věci s ní spojené. Tohle téma nám hraje důležitou roli v celém ději a právě i tím ji dodává na oné tajemnosti a až na konci nás čeká celkové rozuzlení, které pro mne samotnou bylo již od začátku docela jasné, ale i tak jsem čekala, jestli se vyplní a jak děj celkově dopadne. 

Co se týče hlavních postav, tak těch tam byla zastoupena velká škála - gotička, vrah, feťák .. I tato různorodost do děje dokonale zapadla. Krom hlavního hrdiny Martina však tyto postavy zasahují do děje minimálně, snad se tedy v dalších dílech zapojí více. Komix je totiž opět několika dílnou sérii.

„A co je tohle?“

„Znamení věčnosti. Každý vzkříšenec ho má.“

„Proč zrovna nekonečno?“

„Neřekl jsem nekonečno. Řekl jsem věčnost, to je rozdíl. Nekonečno nemá konec. Věčnost nemá ani začátek.“

Co mě na komixu dále zaujalo, bylo to, že byl ryze český. Jak že to vlastně myslím? Děj probíhal v Česku a vystupovaly v něm české postavy s českými jmény. Tímto faktem si mě Petr Kopl získal ještě víc, protože nepotřeboval zasazovat děj tisíce kilometrů daleko, aby snad získal na atraktivitě, a držel se toho, co u nás všichni dobře známe. A i z toho dobře známého dokázal vykouzlit zase něco nového. Díky jeho kresbám tedy i ty naše Čechy působily jako něco exotického a světového.
Jako další fakt, který mě docela překvapil a ohromě se mi zalíbil, bylo to, že komix v jistých chvílích promlouval přímo ke čtenáři. Jednoduše, jako by hlavní hrdina vyprávěl svůj příběh přímo vám a mohl s vámi jistým způsobem komunikovat, dokonce vám pokládal otázky (na které jste samozřejmě mohli odpovědět pouze v duchu ale i tak to bylo zajímavé). Vám tedy přišlo, že o ději nejen čtete ale že jej jistým způsobem prožíváte což bylo jednoduše kouzelné a originální.

Co se mi také hodně líbilo, byl konec, který byl dosti otevřený a já vůbec netuším, jak by osudy Martina mohly pokračovat dál, i proto se tedy těším na další díl, který si rozhodně plánuji přečíst. Jak bych tedy komix celkově shrnula? Jako oddechové, i když docela morbidní čtivo, s originálním námětem i obrázky, které v jistých chvílích baví více, jindy zase méně. I tak mám z komixu velmi pozitivní pocity a já jej hodnotím krásnými 4 hvězdičkami! Pokud by jste se ještě chtěli podívat na náhled komixu, díky FRAGMENTU můžete ZDE.

RC review: Dva meče

Autor: Karolina Limrová
Žánr: fantasy, upíři
Díl: 2
Počet stran: 310
Vyšlo v ČR: červen 2012
Nakladatelství: Host
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: V ulicích Minneapolis řádí chladnokrevný vrah. Zanechává po sobě oběti, které nesou zjevné stopy mučení. Zatímco policie marně hledá jakoukoli stopu, lovci upírů vědí velmi dobře, s kým mají tu čest. Ví to i Daniel Phillips, ve dne řidič taxíku, v noci neúnavný lovec samotář, jehož do Minneapolis zavedla nešťastná láska. A ví to také Selena Torresová. Je silná, neohrožená a její touha po spravedlivé odplatě je účinnější než jakákoli zbraň. Selena Torresová však porušuje po staletí dodržované tradice. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je slepá. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je… upír.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host!

Dva meče jsou již druhým dílkem české autorky Karoliny Limrové a zároveň již druhým dílem z plánované třídílné série. Předchozí díl Dvě zrcadla byl dosti zaměřen na romantiku, což není tak úplně můj žánr a i přesto se mi kniha líbila, proto jsem si hned po vydání aktuálního dílu řekla, že by podle anotace mohl být ještě lepší. A opravdu, Dva meče naprosto předčily mé očekávání a já jsem u knihy strávila pěkných pár chvil. 

Tento díl se od prvního liší tím, že v něm figurují jiné hlavní postavy. Místo Josuy a Kate (kteří nás však neopustí úplně a v knize se také objeví) kniha vypráví o jedné postavě, kterou čtenáři prvního dílu také dobře znají - a to sice o lovci Dannym - a nové postavě upírce Seleně, o které se můžeme dočíst již v anotaci. A právě největším lákadlem k přečtení druhého dílu pro mně byla samotná anotace, sice ta část, kde jsem se dočetla o tom, že by Selena měla být slepá. Byli  tu totiž tajemní, nesmrtelní dokonce i zářící upíři, ale slepí ještě ne. Zajímalo mne tedy, jak se Karolina s něčím takovým popasuje a jak tuto postavu ztvární.

Selenu jsem si podle popisu i jejího chování docela oblíbila. Byla to samostatná dívka, s logickým uvažováním, jen mi občas přišla hodně rozpolcená - na jednu stranu sebevědomá a odhodlaná, na stranu druhou stydlivá a ustrašená. I když byla vlastně slepá, „viděla“ lépe než obyčejní lidé. Pomocí sluchu totiž slyšela částečky prachu, které narážely na určité předměty a díky tomu se jí v hlavě tvořili jisté obrazy. Vše černobílé, ovšem s perfektní přesností, dokonce i na několik desítek metrů. Tento fakt může někomu přijít jako až moc velká fantazie a něco, co nikdy nemůže být reálné. Ale když si člověk uvědomí, že je tahle kniha  o upírech, tvorech kteří neexistují a tím pádem je polovina knihy jedna velká fantazie, proč by v ní nemohlo být něco takového? Mě se právě tento nápad na knize hrozně moc líbí a je vážně skvěle zpracovaný, já tedy Karolině jedině tleskám!

Samotná romance mezi Selenou a Dannym byla také lépe zpracovaná, než ta mezi Josuhou a Kate v díle minulém. I když se i tento pár do sebe zamiloval na můj vkus poměrně rychle, nebylo tomu pouze na první pohled a možná se i díky tomu zdála tato láska opravdovější. Hodně zajímavé bylo, jak se oba s faktem, že se do sebe zamilovali vypořádávali. Přeci jen, Danny je lovcem upírů a učí se je nenávidět už od mala a že by se měl nyní do jednoho z „nich“ zamilovat? Ani Selena z tohoto faktu není moc nadšená, protože to poslední co chce, je ublížit mu a navíc i ona skrývá menší tajemství.

Co se týče stylu písma, tak ten si Karolína zachovala ve stejném duchu, což znamená vyprávění z pohledu obou hrdinů, s občasnými flashbacky do Seleniny minulosti a krátké, přerušované úseky. Na tento styl je opravdu jednoduché si zvyknout a čte se téměř sám. Znovu zmiňuji, že je vhodný zejména pro stále odbíhající čtenáře nebo pro ty, kteří neradi čtou knihu delší dobu v kuse. Ani samotné kapitoly nebyly nikterak dlouhé a i grafická stránka knihy je moc pěkná, proto se čte skoro sama.

Celkově se mi tedy druhý díl líbil více než předchozí, jediné co bych tak knize vytkla, je možná až velká jednoduchost a to, že ji chybí větší hloubka. Díky tomu se toto dílko stalo jedním z mých oblíbených, ovšem do těch nejvyšších příček má ještě docela daleko. I tak ji dávám hodně vysoké hodnocení a to plné 4 hvězdičky!

RC review: Krvavá romance - Polibek nesmrtelnosti

Autor: Alice Moon
Žánr: YA, fantasy
Díl: 1
Počet stran: 248
Datum vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: FRAGMENT
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Jako by nestačilo, že je Sára osamělá a nemá mnoho přátel, neustále ji navíc pronásledují hororové sny. Když na začátku školního roku nastoupí do Sářiny třídy nový kluk Dustin, její život se převrátí naruby. K tajemnému spolužákovi ji něco nevysvětlitelně přitahuje. Zdá se jí, že je spojuje jakési neznámé, velmi silné pouto. Sářina jediná kamarádka May se jí však snaží Dustina rozmluvit. Co před Sárou skrývá? Kdo je záhadný Dustin a jaké je jeho tajemství?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Polibek nesmrtelnosti je prvním dílem série Krvavá romance z pera německy píšící spisovatelky Alice Moon pocházející z Ameriky, nyní žijící v Německu. Jedná se o YA fantasy knihu s nádechem nadpřirozena a jelikož je tohle prostě můj žánr, na knihu jsem byla moc zvědavá. Bohužel, jsem od ní nedostala ani zhola to, co jsem čekala a považuji ji za menší knižní zklamání.

Děj knihy začíná velmi zvláštním způsobem. Říci, že je čtenář vtažen přímo do centra dění je asi docela slabý pojem, protože kniha prostě začíná tak, že se v ní nemůžete absolutně zorientovat a pomalu ani nevíte, o kom je vyprávěna. V úvodu nás čeká kratší flashbackový úryvek a poté je děj zaměřený na naše dvě hlavní postavy - Dustina a Sáru. Příběh je vyprávěn z pohledu obou aktérů, místy si můžeme přečíst i pár vět popř. stránek z pohledu jiné postavy, vše ve třetí osobě jednotného čísla. Aktuální děj a přítomný čas navíc doplňují sny nebo již zmíněné flashbacky obou hlavních hrdinů. Začátek knihy se také rozjíždí hodně pomalu a téměř nic se v něm neděje. Právě ten byl pro mne poměrně náročný, protože čtení něčeho, co nemá vůbec spád a vůbec vás nebaví, je strašně únavné. Druhá polovina, pak byla o něco lepší, konec bych pak považovala jako nejzdařilejší část.

Musím se přiznat, že i když je v knize poměrně dost postav, nelíbila se mi ani jedna. Právě naopak jsem si k nim vybudovala velmi chladný vztah, zejména k hlavním hrdinům. Sára je totiž strašně naivní, jednoduchá a sobecká. Opravdu jsem nechápala její chování k matce, neustálou nedůvěru ke svým přátelům i její náhle zamilování do tajemného Dustina, který vlastně až tak tajemný nebyl. Autorka se jasně pokoušela stvořit nového záhadného hrdinu, který by byl strašně sexy a toužila po něm každá dívka. Bohužel čeho je moc, toho je příliš a Dustin působil akorát tak nudně a uzavřeně. Když nad tím tak přemýšlím, on a Sára jsou vlastně skvělá dvojka.

Na to, že je kniha o mladých lidech, mě některé výrazy mluvy postav docela zarážely. Přeci jen kdo z nás říká něco podobného jako „Á propos“ a další? Obecně styl Alice Moon mi přišel takový, že se hodně snažila psát ve stylu dnešních YA knížek a celkově působit mladistvě a nenuceně, což se jí však moc nedařilo. Nemůžu si pomoct, musím to tu prostě zmínit ale děj mi strašně připomínal Stmívání. Nemám ráda taková srovnávání knížek a obvykle to nedělám, ale tady se tomu nemohu vyhnout, protože ta podoba je tak strašně okatá. Naivní hlavní hrdinka, tajemný mladík, dlouhé pohledy z očí do očí. Všechno mi to připomínalo dílo úspěšné Meyerové. Bohužel tato kniha se kvalitou se Stmíváním moc srovnat nedá.

Pomalu se dostávám na konec recenze a zatím tu zazněla jen samá kritika, že? Abych tedy našla i nějaké pozitivum, tak se mi docela líbil konec. Také má kniha takové kouzlo, že ať je nudná sebevíc, pořád vás zajímá jak to s dějem i postavami bude dál, protože vše je psané tak strašně tajemně, že jste lační po vysvětlení. A když už nic jiného, je to zase nová představa nám dobře známých nočních tvorů. 

Jaký je tedy můj výsledný ortel? Kniha mi nedala to, co jsem od ní očekávala a rozhodně se nejedná o nejpovedenější sérii, ovšem jistě si najde své oblíbence a není to absolutní brak. Takže neutrální 2 a půl hvězdičky.

RC review: Krásní mrtví #3 - Summer

Autor: Eden Magiure
Žánr: fantasy, andělé
Díl: 3/4
Počet stran: 264
Vydáno v ČR: duben 2012
Nakladatelství: FRAGMENT
Knihu si můžete zakoupit na arara.cz

Summer je již třetím dílem série Krásní mrtví americké spisovatelky Eden Maguire a již třetí knihou, ve které jsme se mohli setkat s šestnáctiletou Darinou. Ta je v podstatě díky náhodně zatažena do boje za spravedlnost a objasnění úmrtí jejích tří zesnulých přátel - Jonase, Arizony, Summer a také jejího milovaného Phoenixe. Dva z nich již mohou odpočívat v klidu na onom světě a nyní je řada právě na Summer. Opravdu se stala náhodnou obětí zběsilého střelce nebo za její smrtí vězí něco víc? Ale kdo by chtěl ublížit jemné plavovlásce, která svým hlasem a populární písní Neviditelný okouzlila tolik lidí? Odpovědi na tyto otázky znovu musí odhalit sama Darina, spolu s bušícími křídly v zádech a Phoenixem daleko od sebe. Času navíc stále ubývá...

Za poskytnutí recenzního výtisku ještě jednou děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Recenze NEobsahuje spoilery na předchozí díly!

Ani se mi nechce věřit, že už mám za sebou předposlední díl ze série. Ke knihám jsem v úplném prvopočátku přistupovala s velkým nadšením, protože anotace i samotné obálky byly vážně okouzlující, ovšem po přečtení prvního dílu mne čekalo mírné zklamání. Druhý díl byl sice o něco lepší, ale i tak jsem Summer začínala číst s obavami, ne příliš velkým očekáváním a nadějí, že by snad tento díl mohl být ještě lepší. Naštěstí má přání byla vyslyšena a Summer můžu označit jako (zatím) nelepší díl série, i když i tak má k dokonalosti daleko.

Jedna věc, která se Eden musí nechat je to, že její styl psaní je hodně jednoduchý a i pro ně příliš zběhlého čtenáře lehce stravitelný. Děj je vypravován v první osobě jednotného čísla, což je jedna z nejrozšířenějších forem. Kapitoly jsou spíše delší a často bývají oddělovány odrážkami. Tento typ knih tedy doporučuji lidem, kteří nevydrží dlouho v kuse číst a raději od knihy odcházejí ale i těm, které unavuje jednotvárný a stále na sebe navazující děj - u Krásných mrtvých něco takového totiž neočekávejte. Právě hodně scén, které naprosto odbíhaly od děje mi přišlo docela zbytečných a z knihy bych je klidně vypustila. Také se mi moc nelíbil velký počet postav, které stále nejsou téměř zapojeny ani pořádně charakterizovány, tudíž si k nim nevybudujete téměř žádný vztah. Místy se mi dokonce některé postavy pletly a tak úplně jsem si nemohla vybavit, jakou úlohu zastávaly v dílech minulých. I přes to mne osud jedné postavy, který jí Maguire předepsala, hodně překvapil a konečně (snad poprvé za ty tři díly) se u mě projevila nějaká emoce. 

Co se týče hlavní postavy - Dariny - tak jsem si ji stále nijak zvlášť neoblíbila (a myslím, že se to ani nestane), ale i ona sama je s dalším dílem zase trochu snesitelnější. Své milostné výlevy se snažila omezit, protože pochopila, že stejně k ničemu nejsou. Zaměřila se tedy na řešení případu a držela se jej zuby nehty. Jak tomu tak bývá i v tomto díle zažila mnoho nebezpečných situací, dalo by se říci, že byla dokonce v ohrožení života. Vždy však měla po ruce nějakého zachránce nebo jí jednoduše přálo štěstí, ze všeho tedy bez větší újmy vyvázla. 

Zase jsme se dozvěděli pár nových informací o svrchovaném pánu Hunterovi a také jsme přivítali nového člena Krásných Mrtvých - postaršího policistu Deana. Bohužel v tomto díle byli samotní Krásní Mrtví zapojeni o něco méně, což by až tak nevadilo, ovšem dost mi chyběly scény s klíčovou postavou Summer. V knize byla spousta zmínek o její minulosti, ovšem scén z přítomnosti bylo méně. To byla vážně škoda, protože Summer je jedna z mála postav, kterou bych si teoreticky mohla oblíbit, tedy kdyby v ději byla více zapojena. Také mě překvapil ten finální záporák. Eden si vážně hrála s čtenářovým postřehem a potencionálních pachatelů zde bylo velké množství. Celkově rozuzlení se mi moc líbilo a konec mě tedy opravdu bavil nejvíce. 

Jaké je tedy mé celkové shrnutí? Třetí díl si zase o něco polepšil, i tak však série patří spíše k těm průměrným. Jejím velkým tahákem je to, že jakmile si přečtete jeden díl, tak vás jednoduše zajímá, jak celá ta romance Dariny s Phoenixem skončí, což mě osobně zajímá hodně. Poslední díl si tedy stoprocentně přečtu a musím přiznat, že se na něj i docela těším. Tomu třetímu tedy dávám stejný počet, tři hvězdičky.

RC review: Banka těl - Mladší

Autor: Lissa Price
Žánr: YA, dystopie
Počet stran: 343
Vydáno v ČR: červenec 2012
Nakladatelství: Fortuna Libri
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

“Dívka stojí před strašlivou volbou. Rodiče jsou mrtví, bratr nemocný, za peníze se stane někým jiným. Komu může věřit? Nikomu...„

Nacházíme se v budoucnosti zničené biologickou válkou, která zapříčinila, že z celkové populace zbyli pouze Mladší - lidé do 20ti let a Starší - lidé nad 60. Zároveň však díky novým technologiím lze lidský život prodloužit až na 200 let, kterých se právě Starší bez problému dožívají. Jejich tělo ale stárne s nimi a to je kámen úrazu. Na co vám je dlouhý život, když jej nemůžete prožít na plno ve svěžím a mladém těle? Na tuto otázku možná našla odpověď Prime Destinations nebo-li Banka těl. Právě v této instituci si mohou ti nejbohatší Starší pronajmout tělo někoho z Mladších a na určitou dobu znovu okusit téměř všechny slasti a radosti, které jim sám život umožňuje.
K zoufalému kroku pronajmout své tělo se odhodlá i šestnáctiletý sirotek Callie, aby měla peníze na pěkný domov pro ni i jejího malého bratra Tylera. Vypadá to jednoduše - tři pronájmy po kterých ji čeká tučná odměna. Je to jen jakoby jste usnuli a pak se znovu probudíte ve svém těle. Nic víc. Něco však selže a Callie se ocitá ve svém těle ještě před koncem pronájmu na úplně neznámém místě. Poté následuje řada událostí, díky kterým se pomalu ale jistě dozvídá pravdu o Bance, ve které se děje něco nekalého. Něco, co může stát život Calie, Tylera i spoustu dalších Mladších. A je právě na Calie, aby odhalila pravdu i když nemůže věřit vůbec nikomu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fortuna Libri!

Banka těl pro mě na začátku byla jen další z mnoha dystopií, na kterou jsem se sice těšila ale ani ve snu mne nenapadlo, že by mohlo jít o tak úžasnou knihu. Krom zničeného a zkaženého dystopického světa vás totiž v jejím nitru čeká napínavý příběh s prvky trilleru a sci-fi od kterého se nelze odtrhnout. Celý nápad s propůjčováním těl je totiž originálním a zajímavým námětem pro knihu, který Lissa Price dokázala dokonale využít a za to má můj velký obdiv, zejména když se jedná o její prvotinu.

Postavy
Hlavní hrdinka Calie je popsána jako odvážná a odhodlaná dívka, které osud moc nepřeje, protože po smrti rodičů zůstala na ulici sama s malým bratrem Tylerem, kterého bezmezně miluje a ochraňuje. Právě snaha zajistit mu lepší život ji vedla do Banky těl a je také hnací silou celé knihy. Rozhodně se jedná o děvče, které má všech pět pohromadě a hodně ji to pálí. Díky tomu jsem si ji velmi oblíbila a celou dobu ji fandila.
Caliin bratr Tyler je jistě ústřední postavou děje, ovšem v knize se až tolik nevyskytuje a malého sedmiletého klučinu jednoduše musíte mít rádi, proto i on mně učaroval.
Dál se v knize vyskytují hlavnější či méně hlavní postavy, zasahující do děje v různých časových intervalech. Za zmínku by stály dvě chlapecké postavy - Michael a Blake. Zase je tu tedy známý milostný trojúhelník, i když ne tak důrazný a rozhodně není ústředním problémem celé knihy, proto je na něj děj zaměřen jen v rozumné míře - aby zde byla i nějaká ta romantika, no.
Pak bych tu jen zmínila postavu, která mě tedy hodně chytla za srdce a kterou jsem si opravdu zamilovala - dvanáctiletou Sáru. Věřím, že nebudu sama a skoro každého okouzlí svou dobrotou, milou povahou a stejně tak naivitou. Ukáže však také velkou odvahu a bystrost. Zkrátka právě ji jsem si z celé knihy oblíbila nejvíce.

„Madisonin dům byl vyzdoben ve stylu, který byl možná moderní před dvaceti lety: říkávalo se mu „mimozemská moderna“. Třpytící se zelená křesla vznášející se nad zemí, zvláštní holografické lustry a trojrozměrné mimozemské krajiny na zdech.“

Prime Destinations - Banka těl
Pravá tvář banky těl se skrývala za úsměvy lstivého Tinnenbauma a neméně falešné asistentky Doris. Oni a jejich tajemný Šéf jsou jasnými zápornými postavami, které budou naší hlavní hrdince ztrpčovat život. Sama instituce pak byla popsána jako vysoce moderní budova, s různými přístroji, ze které vám běhá mráz po zádech. Všichni a všechno se tváří velmi nevinně, celý systém je popisován jako jednoduchý obchod - výměnou za vaše tělo na určitou dobu vás čeká tučná odměna. Samozřejmě jsou zakázány všechny nebezpečné nebo nepřípustné aktivity, aby se tělu nic nestalo. Nájemce, Starší, je povinen se o tělo starat tak, aby jej mohl v pořádku vrátit a pokud se tak nestane, musí zaplatit nehorázné pokuty. A kdo by přeci riskoval?

Napětí, napětí a zase napětí
Musím říct, že už delší dobu jsem nečetla tak napínavou knihu. Možná je to jen výběrem toho, co čtu - samé fantasy nebo romantické příběhy a proto mi tak tahle kniha přišla ale zkrátka si nemůžu pomoct a v jistých chvílích mi hodně připomínala triller, až detektivku. I zde se krůček po krůčku postupovalo k odhalení pravdy pomocí drobných indícií, až všechny kousky zapadly do sebe a vytvořily jasný obraz. Kdykoli a kdekoli se, často v dobu kdy by jste to nejméně očekávali, objevilo další vodítko, další nečekaná událost. Tohle byl jistě skvělý tah autorky, protože tato odhalení vás jednoduše hnala stále dál v četbě. Také krom trilleru musím zmínit i jeden žánr, kterým kniha ve větší míře oplývá a tím je sci-fi. Opravdu jsem žasla, s jakou lehkostí umí Lissa Price zakomponovat do děje vynálezy budoucnosti, jako by se s nimi každý z nás v běžném světě denodenně setkával. Účel všech těchto věcí, přístrojů, řádně vysvětlila i popsala, ostatní však ponechala na čtenářově fantazii. Její pojetí budoucnosti, zejména technologií, mne osobně uchvátilo a i takhle nějak bych si náš svět v budoucnu uměla představit.

Dystopický klenot!
Pokud vám to z předchozích slov ještě nedošlo, Banka těl mne opravdu okouzlila a její příběh se mi moc líbil. Bylo v něm vše, co má dobrá kniha mít - štěstí, strach, láska, bolest, slzy.. zkrátka vše. U této knihy mohu opravdu s čistým svědomím říci, že je to druhá nejlepší dystopie, jakou jsem kdy četla (ostatní si jistě domyslí, která je má "number one" ;)). Zejména konec byl pak velmi napínavý a překvapivý, já už se tedy nemůžu dočkat druhého a i závěrečného dílu s názvem Starší, který snad také brzy vyjde, protože to čekání je občas vážně k zbláznění. Vám tedy jen na závěr doporučím tuto knihu jako jednu z mnoha dystopií, která je však zcela jiná, originální a jedinečná. A mé hodnocení? Jasných 5 hvězdiček!

RC review: Temné vize #2 - Posedlost

Autor: L. J. Smith
Díl: 2
Počet stran: 248
Datum vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: FRAGMENT
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Skupina středoškoláků s paranormálními schopnostmi, kteří se sešli v Zetesově institutu, aby své nadání rozvíjeli, odhalí skutečné záměry výzkumného týmu a musí utéct. Mají jedinou naději, a tou je záhadný bílý dům, který všichni viděli ve společném snu. Kromě obtížné cesty je však čeká i řešení dalších problémů a vztahů. Od osudné noci, kdy všichni utekli ze Zetesova institutu, se Gabriel změnil. Přestože Kaitlyn jeho podivínské chování děsí, zároveň ji to k němu přitahuje a chce zjistit, co za tím vězí. Současně se začínají dít zvláštní věci, které naznačují, že je jim v patách někdo, kdo má stejné schopnosti jako oni sami… Podaří se jim najít bílý dům? Nebo už je pro ně příliš pozdě?

Za výtisk ještě jednou děkuji nakladatelství FRAGMENT!

Naše pětice hrdinů z minulého dílu - Robert, Kaitlyn, Gabriel, Anna a Lewis - jsou po nedávných událostech v pěkné kaši a momentálně tak nějak na útěku. Nemají tušení, kam nebo za kým by se měli vydat pro pomoc, jejich jediným záchytným bodem je tajemná pláž s bílým domem, který viděli ve snu. Rozhodnou se ho tedy začít hledat, stejně tak jako záhadné obyvatele žijící zde, kteří by jim snad mohli pomoct. Mezitím se jejich plány snaží zhatit neviditelný nepřítel a to jejich vlastními zbraněmi - psychickými útoky. Jejich cesta se tedy komplikuje nejen nedostatkem jídla, peněz či místa k přespání, ale také vyhrocenými vztahy a vzájemnými rozepři. Najdou cíl své cesty dříve než bude pozdě? A mohou se vůbec někdy vrátit ke svým starým životům?


Druhý díl z této série, Posedlost, začíná událostmi bezprostředně po konci toho prvního. Již ze začátku jsou však všechny okolnosti, které se dříve staly znovu zopakovány, čtenář tedy nemusí nutně brousit v paměti co a kdy se dělo, i přes to, že předchozí díl četl před delší dobou, což byl třeba můj případ. Děj je vypravován ve třetí osobě jednotného čísla, z pohledu hlavní hrdinky Kait, občas i mužské postavy Gabriela. Tento styl je velmi rozšířený, lze si na něj tedy poměrně rychle zvyknout a i díky lehkosti, kterou Smith do knihy vložila ji lze přečíst poměrně rychle a bez problémů.


Bohužel však musím říci, že druhý díl mne bavil o dost méně než ten první. V průběhu aktuálního dílu je děj totiž dost jednotvárný, kdy dvě třetiny knihy naši hlavní hrdinové pouze cestují a dny jsou téměř jeden jako druhý, s občasnými akcemi, které v konečném důsledku ani moc akční nejsou. Objeví se zde pár nových postav, které do celkového příběhu přispějí jen malým dílem a klidně jim Smith mohla dát větší prostor. Místo toho je zde větší razance na milostný trojúhelník Robert - Kaitlyn - Gabriel. Zejména poslední zmínění, tedy Kait a Gabriel, se docela sblíží a ještě více se prohloubí jejich zvláštní pouto.

Také mne docela mrzí, že skoro nebylo využito schopností pětice, tedy krom občasných Kaitlyniných vizí a Gabrielových výtržků. To se mi na celém námětu série totiž líbilo nejvíc - jisté nadpřirozené schopnosti, které se však alespoň z malé racionální stránky dají vysvětlit. Zkrátka odpočinek od všech upírů (i když musím se zmínit, že i ti se zde jistým způsobem vyskytují), vlkodlaků, čarodějnic a já nevím čeho všeho a přitom si i tak celý děj zachovává na tajemnosti. Teď sice i to celé cestování mělo působit záhadně, všechny ty útoky a samotný bílý dům kdesi na pláži, ale i tak mi zkrátka v knize něco chybělo, díky čemuž by nebyla tak předvídatelná a monotónní.

I když co se týče konce (cca 50 stran), tak to bylo něco úplně jiného. Kdyby byla celá kniha jako právě její konec, rozhodně by šlo o skvělé dílo. Závěr byl totiž hodně napínavý, vyšlo najevo spoustu nových okolností, objevily se nové postavy a zabrousili jsme i do minulosti. Dokonce jsem byla místy i dojatá a konečně prožívala nějaké ty emoce. Úplný závěr pak skončil ještě otevřeněji, než minule a já jen doufám, že třetí díl bude alespoň tak dobrý jako minulý, protože tomuto aktuálnímu dávám 3 hvězdičky, zejména tedy kvůli konci a tomu, že jsem si tuhle sérii i postavy docela oblíbila.

RC review: Dvě zrcadla

Autor: Karolína Limrová
Díl: 1
Žánr: fantasy, upíři
Počet stran: 280
Datum vydání v ČR: 2011
Nakladatelství: Host
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Anotace: Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Kate Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve. Na půdě chátrajícího sídla objeví prastaré zrcadlo, jehož kouzelná moc ho zavede do pokoje neznámé dívky. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho nitru se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu obraz v zrcadle nestačí? Co když víc než po lidské krvi zatouží po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít víc než její úsměv?

Za výtisk knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Host!

Dva lidé, na dvou různých místech propojení jedním kouzelným zrcadlem a čímsi neviditelným, jež oba nazývají láska. Tak právě tohle je prvotním námětem knihy Dvě zrcadla od české autorky Karoliny Limrové. A kniha rozhodně plná lásky je. Lásky, strachu, štěstí, životních příběhů a možná i něčeho navíc.

Na začátek bych jen chtěla zmínit to, že spousta lidí srovnává Dvě zrcadla s úspěšným dílem spisovatelky Stepheine Meyer Stmíváním, kterému je kniha opravdu hodně podobná a právě proto ji zavrhnou jako pouhý okopírovaný brak. Možná bych uvažovala stejně, kdybych se nedozvěděla jednu zajímavou věc. A sice to, že vlastně celá tato kniha je fanfiction právě na Stmívání jen jména postav jsou pozměněna. Díky tomu se tedy na knihu nyní dívám úplně jinak a možná i proto mě tolik bavila.

Dva světy, které se prolnou pouze za úsvitu a západu slunce..

Začnu s hlavními postavami - první tedy Kate. Její povaha mi již od začátku hodně sedla a já si ji v průběhu knihy docela oblíbila. Kate je totiž hrozně citlivá, empatická a láskyplná bytost. Občas tyto vlastnosti přecházely v naivitu a já její pohnutky tak úplně nechápala, ovšem právě svou dobrotou všechny mé pochybnosti zastínila a člověk ji prostě nemohl nemít rád.
U Joshe už to bylo horší, protože krom faktu, že Kate strašně miluje a jí by nikdy neublížil, skoro všechno ostatní hraje proti němu. Je upír, vrah, nebezpečné zvíře. Občas mi připadal sobecký, nepředvídatelný a melancholistický. Neříkám, že jsem ho úplně neměla ráda, hlavně v některých pasážích se mi z něj opravdu podlamovala kolena, ovšem vybudovala jsem si k němu spíše chladnější vztah a daleko radši mám dalšího mužského hrdinu - Dannyho.
Danny je Katin kamarád z dětství, který se do ní zamiloval a hodlá ji ochraňovat před vším a všemi, zejména tedy před Joshem. Právě on se mi jako mužský hrdina zamlouval mnohem více a také se stal mou druhou nejoblíbenější postavou z celé knihy. Je čestný, spravedlivý a ochranářský. Choval se jako pravý gentleman a ochránce. On a Kate jsou podle mě pro sebe jako stvoření - ovšem pouze můj názor. Láska si holt nevybírá.

„Jak je starej, Kate? Víš aspoň tohle? Zabíjejí denně, nanejvýš obden. Spočítej si to!“

A právě na lásce je tento příběh založený. Již poprvé, když se Kate a Joshua  v zrcadle uvidí, se do sebe zamilují. Tento fakt mi docela vadil, protože sama nejsem zastáncem takové té lásky na první pohled, ovšem Karolina Limrová nám z nich udělala opravdu hezký pár, že jsem na samotný prvopočátek jejich zalíbení v průběhu knihy úplně zapomněla. Hlavně první polovina mě tedy dost bavila, i když velkou část děje tvořily pouze tesknící pasáže obou hrdinů - příběh je totiž vyprávěn z pohledu Kate i Joshe - ale přeci jen tam zbylo místo i pro určité napětí a přemýšlení, jak to vlastně celé bude dál. Asi v polovině knihy však začal být děj monotónní, romantiky bylo už příliš a já se začala docela nudit. Další akce pak přišla zhruba ve dvou třetinách a ke konci, kdy mě kniha znovu začala bavit.

Také musím zmínit její rozvržení. Jak jsem se již zmínila, děj je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav a přerušován v odstavcích. Některé mají pouze půl strany, jiné třeba tři. Ze začátku mi tento styl přišel originální a bavil mě, později mi začalo lézt na nervy, že se děj neustále přesunuje, zejména když se opakovala tatáž scéna, jen z pohledu jiné postavy. V průběhu knihy jsem si na to ale znovu zvykla a styl se mi v konečném důsledku hodně líbí. Rozhodně doporučuji tomu typu čtenářů, kteří u knihy dlouho nevydrží nebo třeba do práce, školy, autobusu, zkrátka tam, kde nemáte moc času.
Krom těchto odstavců je kniha rozdělena i do kapitol a dokonce se v ní nachází pár stránek flashbacků do Joshovi minulosti - jak 18., tak třeba 20. století, které děj krásně oživí a ještě více nám přiblíží jeho minulost i samotnou povahu.


Jak bych tedy celou knihu zhodnotila? Jako další zajímavé upíří čtení, které se sice nápadně podobá slavnějšímu dílku Stmívání, ovšem i ve Dvou zrcadlech lze najít spoustu originálních věcí, které Karolína Limrová svým čtivým stylem udělala ještě zajímavější. Tak tedy můj ortel - 4 hvězdičky!

RC review: Zahrada nesmrtelnosti - Past

Autor: Lauren DeStefano
Díl: 1
Žánr: dystopie
Počet stran: 368
Datum vydání v ČR: 2012
Nakladatelství: Fortuna Libri
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Co kdybyste se dozvěděli, kdy – na den přesně – zemřete?

Šestnáctiletá Rein žije ve zmateném a nebezpečném světě ovlivněném genetickými experimenty. Ve světě, kde se ženy dožívají pouhých dvaceti a muži pětadvaceti let, kde lidé trpí nedostatkem jídla, zboží i peněz a kde jsou mladé dívky unášeny náhončími, aby mohly být prodány bohatým mužům, zde žily v polygamních manželstvích a rodily další a další děti, protože celé lidstvo pomalu ale jistě vymírá. Jednoho dne náhončí chytí i samotnou Rein a spolu s dalšími dvěma dívkami je prodána bohatému Lindenu Ashbymu. I když se k nim nový pán chová mile a přívětivě, přeci jen je to jejich věznitel a Rein myslí jedině na to, jak z jeho přepychového a rozlehlého sídla uprchne zpátky domů, za svým bratrem Rowanem. Mezitím ve své fantazii uniká do minulosti, ve které bylo vše jinak, správně. Ve své zlaté kleci poznává sluhu Gabriela, který se stane jejím přítelem, sblíží se i se svými spolumanželkami - tichou Jennou i výbušnou a panovačnou Cecily. Postupem času si právě s nimi vytvoří zvláštní pouto a spojí se proti většímu nepříteli - svém švagrovi Vaughnovi. Právě on a jeho experimenty se stanou Reininou noční můrou. Opravdu v něm není ani špetka lidskosti a při cestě k nalezení léku půjde i přes mrtvoly?

Dovolte, abych vám představila knihu, která se řadí mezi nejlepší dystopie, které jsem zatím měla tu možnost přečíst. Už jen totiž celý námět knihy slibuje originální a jedinečný příběh a já vám můžu slíbit to, že vás rozhodně nenechá chladnými a vy místy jen budete kroutit hlavou, jestli náhodou právě tohle není budoucnost ke které všichni spějeme a jestli je vůbec tohle všechno možné.

Ach ty prohnilý světě...
Opět se nacházíme v budoucnosti, ze které zbyla (jak jinak) pouze Amerika, kdežto ostatní kontienty byly zničeny. Krom tohoto faktu zde máme ještě jeden problém - genetickou poruchu, díky níž se lidé nedožijí déle než dvaceti nebo pětadvaceti let. Kvůli tomu se vytvořila nová pravidla a řád a celý svět je jakoby vzhůru nohama. Na jedné straně je tu chudina a osiřelé děti bez domova, na straně druhé řada bohatých mužů, kteří si ještě před svou smrtí chtějí užít života, nejlépe v přítomnosti mnoha manželek. Práva žen jsou odsunuta na okraj, téměř jako bychom se vrátili v minulosti a feminismus bylo sprosté slovo. Na lidský život je pohlíženo ze zcela jiného úhlu, jakoby to, že trvá pouze krátce způsobilo jeho znehodnocení. Celá společnost je zkažená a morální hodnoty jsou pošlapány.

Svět je složen z příslušníků první generace - postarších mužů a žen, kteří se narodili ještě před genetickou poruchou a tím pádem je jejich soudný den v rukou Božích - a dětí narozených již se smrtelným virem v těle, jež žijí tak krátkou dobu, že se velmi brzy musí stát dospělými. Právě takovýto svět je na pokraji krachu. Někteří stále věří, že se najde lék a dokonce na něm řada vědců pracuje. Druhá strana naturalistů naopak zastává názor, že lidská rasa je natolik zkažená, že by její vyhynutí byla nejlepší cesta k nápravě a obnově rovnosti v přírodě.

I obyčejný bonbon může nést velké poselství..

Děj plyne téměř jednotvárným monotónním stylem, ovšem celý příběh je popisován tak poutavě a do podrobností, že vám ani nějaká ta akce chybět nebude, i když i o tu není nouze. DeStefano také dělá jeden chytrý tah - v každé druhé kapitole učiní nějaký zásadní objev, nebo přinejmenším fakt, který vás překvapí a vy jednoduše musíte číst dál. Celkové okolí pak bylo popsáno jako nějaká tajemná pohádková země, i když příběhy lidí žijících v něm měly do pohádky hodně daleko. Prostředí je také popisováno jako taková zlatá klec - uvnitř máte všechno, krom svobody, jež je pro vás právě tou nejcennější věcí.

Životní osudy prožíváte spolu s nimi...

Skoro všechny postavy v knize jsem si oblíbila, včetně hlavní hrdinky Rein. Nenašla jsem u ní vlastnost, která by mi vyloženě vadila - možná jen to, že občas byla nerozhodná a její slova byla místy silnější než činy. Snad ještě víc mi však k srdci přirostla jedna z jejich spolumanželek - Jenna. I když na první pohled působila tiše a plaše, uvnitř byla velmi silná, také chytrá a hrozně nesobecká. Díky tomu se rozhodně stala mou nejoblíbenější postavou z celé knihy.

Další postava, kterou jsem si překvapivě oblíbila byl Linden. V průběhu knihy jsem totiž zjistila, že i on sám je jistým způsobem vězeň a za všechny provázky tahá jeho otec. Linden sám je totiž hrozně laskavý a milý. Stejně jako další mužský hrdina - sluha Gabriel. Na to, že se jednalo o důležitého (alespoň si to tedy myslím) aktéra v ději, ho bylo v knize docela málo, zejména v její druhé polovině, což je velká škoda, protože se rozhodně jedná o kladného hrdinu, po kterém bude jistě většina čtenářek dychtit. Snad se tedy DeStefano v následujících dílech polepší a do děje ho zapojí více, protože i u mne v srdci si získal zasloužené místo.  Naopak jako postavu, kterou jsem si přímo znechutila, protože se jedná o klasického záporáka, musím zmínit pana Vaughna, otce Lindena. Už jen z jeho popisu se mi dělalo doslova mdlo a tohoto člověka nenávidím do morku kosti.

Nevím jestli jsem dost dobře dokázala popsat, čím je kniha jedinečná, protože ono to slovy ani vyjádřit nelze. Jednoduše si ji musíte vy sami přečíst a prožít vše, co jsem já prožívala těch bezmála 400 stran spolu s hlavními hrdiny. Neříkám, že kniha nadchne všechny, pro milovníky YA literatury, zejména tedy dystopií a napínavých příběhů je však kniha to pravé. Já tedy dávám plně zasloužených 5 hvězdiček!!

-  Děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku!