Recenze: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Autor: Ransom Riggs
Žánr: beletrie
Díl: 1
Počet stran: 358
Datum vydání v ČR: srpen 2012
Nakladatelství: Jota
Knihu můžete zakoupit na arara.cz

Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.

To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu

Kdo se alespoň trošku pohybuje v knižním světě, minimálně na pomezí naší kniho-blogařské komunity, jistě už o Sirotčinci alespoň něco zaslechl. Já sama jsem o něm namluvila dost a dost a proto jsem nesmírně ráda, že jsem si tuto knihu mohla konečně přečíst a teď bych vám ráda sepsala pár pocitů z ní, jež byly sice úplně jiné, než jsem čekala, i tak se však jedná o velmi povedenou knihu, která mě dosti bavila.

Musím říct, že již od začátku bylo jasně vidět, že se nejedná o knihu vyloženě pro mládež. Nemyslím tím, že v ní naleznete jazyk podobající se dílům někdy dvě stě let zpátky nebo něco podobného, nicméně se celkový projev knihy od YA a podobných věcí, které normálně čtu, hodně liší. Typické jsou delší a rozvinutější věty, používání méně častých slov, sem tam nějaký ten odborný název (na druhou stranu vše srozumitelné i pro méně znalé čtenáře, tak tedy žádný strach). Také se autor zaměřuje spíše na popisy a přímé řeči je v knize méně, zejména v její první polovině. Hodně jde poznat, že se živí novinařinou, protože používá aktuální termíny a slovní obraty, což vůbec není na škodu a právě tohle se mi na knize moc líbilo. Jedná se teda o čtení, na které se musíte kapánek víc soustředit, odměnou se vám pak dostanou krásná rozvětvená souvětí a díky nim ještě krásnější čtenářský zážitek.

Původně jsem od děje čekala, že bude spíše hororového žánru a o to větší bylo mé překvapení, že horor je jedno z nejposlednějších slov, které by jste ve spojení s touto knihou použili. Opravdu spíše než strach můžete očekávat napětí a zvědavost, což byly asi dva hlavní pocity, které u mě samotné nejvíce převládaly.

Začátek knihy se velmi slibně rozbíhal, kdy přišlo nějaké to úvodní představení, dokonce trocha emocí a pak hlavní problém, jenže zhruba třetina knihy pro mě začala být docela nudnou částí. Opravdu nevím, jestli to byl jen můj problém, protože ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenašla jsem žádný faktor, kvůli kterému bych se u knihy měla vyloženě nudit, ale prostě to tak bylo. Postupem času jsem však četla stále dál a děj znovu začal být zajímavý. Co mě pak vážně dostalo, byl konec. Ten byl naprosto úžasný - nepředvídatelný a napínavý. Také mi přišel hodně reálný, nestalo se během něj nic, kvůli čemu bych si klepala na čelo ani se jej autor nesnažil zahnat do klišoidního happy endu. Dalším plusem (nebo ne?) je to, že byl hodně otevřený, což samozřejmě láká k četbě dílu dalšího- To pravděpodobně nemine ani mne, jelikož mne hodně zajímají budoucí osudy Jacoba i dalších postav.

Když už jsme u hlavního hrdiny Jacoba, tak ten se mi taktéž zalíbil. Na to, že mu bylo 15-16 mi přišel hodně vyspělý a vážně mu to dosti pálilo. A i když se mi na něm líbila právě ta vyspělost, možná bych ji viděla i jako drobný nedostatek. Občas mi totiž na svůj věk přišel vyspělý až moc, až to začalo působit nereálně a i některé výrazy, které používal mi tak úplně k pubertálnímu amíkovi moc neseděly. Nejednalo se ale o nic zásadního nebo rušivého, to je jen můj menší postřeh.
Nerada bych vám tu spoilerovala a zmiňovala další postavy, protože jejich zapojení v knize bylo pro mne osobně takovým menším překvapením, ale prozradím vám, že se jich v knize nachází docela dost a snad všechny si získaly mé srdce. Nouze nebude ani o nějakého toho záporného hrdinu, který ty naše kladné nemálo potrápí.

Co bych tady zmínila dál, jsou hodně probírané fotografie, kterých je v knize spousta a právě kvůli kterým se (hlavně ve světě) zdvihl docela povyk. Já už jsem tu říkala, před přečtením knihy jsem se samotných fotografií docela bála, protože působí minimálně morbidně. Jakmile jsem ji však přečetla, beru je úplně jinak a naopak se mi hrozně moc líbí. S knihou byly totiž moc hezky propojeny, nebylo to tedy tak, že v ní byly pouze náhodně umístěny, aby kniha vypadala zajímavěji, to vůbec. Právě že na děj navazovaly dosti úzce a jednalo se o fotografie (nebo i dopisy) které Jacob za určitých okolností během děje našel, popsal a vy jste se na ně sami mohli podívat. Právě díky Jacobově popisu jsem objevila detaily, kterých jsem si já sama nevšimla a bylo zajímavé, jak danou fotografii vidí někdo jiný, jak ji vidí samotný autor. Všechny fotky jsou navíc autentické, ve většině případů neupravené a pocházejí od různých lidí z různých míst. Dokonce i samotný seznam těch, kteří fotografie darovali, naleznete i spolu s popisem toho, co nebo kdo se na určité fotce vyskytuje, na dvoustraně ke konci knihy.

Pomalu se blížíme ke konci recenze a já bych jen chtěla doplnit menší perličku na závěr - na Sirotčinec jsou již odkoupena filmová práva a režie se neujal nikdo jiný než skvělý Tim Burton. Předloha je vážně zajímavá, režisér ještě víc, určitě se teda na film moc těším. Ale teď už zpět ke knize a jejímu shrnutí. Takže - napínavé, tajemné a úplně jiné než cokoli předtím. A i když má pro mě kniha k dokonalosti daleko, rozhodně se jedná o skvělí dílo a jak už jsem psala, nemůžu se dočkat dalšího dílu. Nakonec už jen mé hodnocení - krásné 4 hvězdičky.