Recenze: Mediátor #3 - Andělé smrti

Autor: Meg Cabot
Díl: 3
Žánr: fantasy, paranormálno
Počet stran: 200
Datum vydání: 2001
Datum vydání v ČR: 2005
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Další pokračování veleúspěšné fantasy pro děti. Duchové nejsou pejsci, nepřiběhnou na zapísknutí. Jenomže čtveřice mladých úspěšných maturantů, kteří minulou sobotu večer sletěli po srážce s jiným autem ze skalisek Big Sur přímo do Pacifiku a teď čekají na lístek do nebe, má na věc jinačí názor. Jejich snobská budoucnost je v tahu a vztek jimi cloumá do té míry, že se svému vrahovi hodlají pomstít metodou oko za oko, zub za zub. Susannah Simonová, která má coby krotitelka duchů na starost kalifornské město Carmel-by-the-Sea a přilehlé pobřeží, pochopí, že s touhle partičkou rozzuřených andělů bude hodně těžké pořízení, dokud nedojdou klidu a míru...


Recenze obsahuje spoilery, pokud jste nečetli první díl!

Za šestnáctiletou Susannah konečně přijíždí dlouho očekávaná návštěva, a to až z New Yorku - její nejlepší kamarádka Gina. Celé jarní prázdniny mají už do puntíku naplánované - povalování na pláži, hezcí kluci, sem tam nějaký večírek. Nic než odpočinek a zábava. To by však Suze nesměla být mediátor, který každou chvíli vidí duchy, aby se něco nepokazilo. A že se taky pokazí. Zrovna když je s Ginou, svými bratry a pár dalšími lidmi ze školy v obchodu u pláže, objeví se tam také čtyři duchové. Dva chlapci a dvě dívky, ve společenském oděvu. To však Suze ještě netuší, co jsou zač. Až později se od otce Dominika dozví, že se jedná o čtyři mrtvé studenty ze střední školy Roberta Louise Stevensona. Zabili se, když se vraceli z maturitního večírku a jejich auto sjelo ze srázu přímo do moře. Všichni  z nich chodili do posledního ročníku a také byli žhavými kandidáty na nejoblíbenější studenty z celé školy - krásní, chytří a bohatí. Bohužel, teď nebyli nic víc, než duchové. A s tímto faktem se za žádnou cenu nehodlali smířit. Dokonce ani po tom, co se jim Susannah s otcem Dominikem snažili pomoct "přejít na druhý břeh". Toužili totiž po jediném - znovu žít... A mimochodem také po zabití toho, kdo podle nich mohl za jejich smrt. Že by nakonec jejich nehoda nebyla tak úplně nehodou? A pokud ano, je ten, koho obviňují, skutečně vrahem? Jediný, kdo může nalézt odpovědi na tyto otázky, je sama Suze.

Musím se přiznat, že tento díl se mi líbil o trošku méně, než ty předchozí. Upřímně, asi bych nedokázala říct jednu konkrétní věc, proč tomu tak je, prostě to tak cítím. Nicméně Meg nám znovu přichystala dávku jejího typického humoru a napětí a já se od čtení jednoduše nemohla odtrhnout.

Třetí díl této série, Andělé smrti, byl jiný v tom, že se děj odehrává v odlišném prostředí. Jistě, stále se nacházíme ve slunné Kalifornii, Suzeině novém domovu, ovšem nyní už jsme opustily prostory školy a konečně se vydáváme prozkoumat nová území. Ke všemu do děje přispěje i nová postava - Gina. Tahle holka je opravdu zvláštní. Jak svým vzhledem, tak chováním. Je totiž ještě větší drsňačka než Susannah, pokud to ještě jde. Tento fakt mi ale docela vadil. Postavy tohoto typu mám ráda, ale bohatě mi stačí jedna hlavní hrdinka, která si pro kopance ani kde jakou hlášku nejde daleko. Gina mi přišla jako úplná kopie Suze, jenže se nám ji Meg snažila vytvořit ještě víc od rány a to se mi zkrátka nelíbilo.

Co bych si na druhou stranu líbit nechala, byly scény Susannah a Jesseho. Jo, dobře, zkrátka mám pro tuto dvojici slabost. Jak už jsem zmínila v předchozích recenzích, Jesse je zkrátka prototyp dokonalého přítele. Díky době, ve které žil, má automaticky zachovaný jistý druh chování, hlavně tedy k ženám. To a jeho šarm ho dělají prostě neodolatelným. A to si naše milá Susannah moc dobře uvědomuje. Zamilovává se do něj stále více, na druhou stranu chápe, že by z toho stejně nic nebylo, proto se snaží svým citům vzdorovat.

Když to tedy vezmu komplexně, série se zatím pěkně rozjíždí a zatím si i další díl drží svou laťku. Meg má na psaní opravdu talent, což dokazuje nejen touto sérii ale i bezpočtem svých dalších děl. Oblíbená je zejména u mladších, dospívajících čtenářů. Není tedy divu, že se její styl zalíbil i mně a rozhodně doporučuji její díla i vám, pokud jste se do nich zatím nepustily. Ale zpět k Mediátoru ... Tentokrát budu trošku "přísnější" a třetímu dílu - Andělé smrti - strhnu půl hvězdičky. Ovšem pořád se může pyšnit těmi čtyřmi a půl, které si patřičně zaslouží. Jen tak dál Meg!

- zdroj anotace a obrázku obálky: bux.cz

- zdroje obrázků: weheartit.com

Recenze: Mediátor #2 - Devátá stezka

Autor: Meg Cabot

Díl: 2

Žánr: fantasy romance

Počet stran: 200

Datum vydání: 2001

Datum vydání v ČR: 2004

Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Kdo by věřil na duchy? Jen děti a blázni... Svět 16leté Susannah se hemží nešťastnými zbloudilými dušemi, které se potřebují dostat tam, kam jim je souzeno. A pomáhat jim mají "mediátoři", lidi jako Susannah, schopní vidět zesnulé a mluvit s nimi. Jinak je Suze normální holka, chce být ve škole oblíbená a zajímá ji, jak líbá Ted Beaumont, s nímž se seznámila na večírku. Jenomže v Suzeině pokoji se objeví mrtvá žena, která potřebuje doručit jeho otci podivné poselství. Záhy se z internetu zjistí, že Tedův otec, bohatý podnikatel, měl dost důvodů přát si smrt několika lidí, kteří v minulosti beze stopy zmizeli. Tedův otec by ovšem Suzeinu schopnost komunikovat se zesnulými rád dobře využil...

Recenze obsahuje spoilery, pokud jste nečetli první díl!

Šestnáctiletou Susannah ani v druhém díle ze série Mediátor neopouští její sarkastický humor, bojová nálada ani noví nepřátelé. Tentokrát se jí jednou v noci zjeví u postele žena, jenž ji žádá o pomoc a aby předala vzkaz jistému Zrzkovi. Naneštěstí, než stihne říci nějaké podrobnosti, jen tak si zmizí. Suze proto začne pátrat na vlastní pěst. Od své kamarádky - novinářky - Cee Cee zjistí, že Zrzek se přezdívá jednomu bohatému obchodníkovi, panu Beaumontovi. Pod falešnou záminkou se tedy dostane k němu domů, vzkaz předá, jenže on reaguje úplně jinak, než by Suze čekala. Opravdu z něj není ve své kůži a jen o vlásek se z této návštěvy dostane bez úhony. Jako náhodou před jeho domem narazí na jednoho kluka, fakt řízka, se kterým tancovala na večírku - na Teda. Z něj se, jen tak náhodou, vyklube samotný Beaumontův syn. Od této chvíle se s oběma setkává častěji, než by sama chtěla a zjišťuje, že ne vše je tak, jak na první pohled vypadá. Kolem se totiž děje něco zvláštního a zdá se, že rodina skrývá mnohá tajemství, která už stála spoustu lidí život. Kdo je vlastně ten špatný a nebude samotná Suze další na řadě?

Musím říct, že Meg drží laťku opravdu vysoko. I druhý díl překypoval humorem, stejně jako napětím. Susannah patří mezi ty hlavní hrdinky, jimiž by se většina z nás chtěla stát - odvážné, odhodlané, samostatné. Vše navíc zvládá s nadhledem a vtipem. I když jí někdo drží kudlu u krku, dotyčný se dočká nějaké hlášky, jimiž odlehčuje tyto vážné situace. A právě druhý díl jasně překonal ten první, pokud to ještě jde.

Tentokrát nám přibylo více postav, mužských, musím podotknout. Oproti prvnímu dílu, kde byl záporný hrdina jasný od první chvíle, jste teď netušili, který z nich je vlastně ten záporák. Znovu se zde objevuje potencionální milostný objekt, v tomto případě Ted. Tato postava byla typický "řízek", jak by řekla sama Suze. Není proto divu, že postupně podléhala jeho kouzlu, i když fakt, že jeho tatík je pan Beaumont, ze kterého ji pořádně mrazilo, ji nijak netěšil. Samotná postava pana Beaumonta byla hodně zvláštní a tajemná. Určitě oživila celý děj knihy a vy jste si museli louskat hlavu, co je ten chlápek vlastně zač.
Ovšem větší prostor získaly i postavy z předchozího dílu - Suzeiny přátelé Cee Cee a Adam. Oba jsem si oblíbila, jejich charaktery mi opravdu sedly. Samozřejmě do děje přispěl i otec Dominik, jenž se naši milou Suze snažil trošku krotit. A máme tu ještě jednoho muže se stejným posláním - Jesseho. On a Suze jsou opravdu strašně roztomilí. Ty jejich vzájemné potyčky a šarvátky (které by se ovšem daly stejně dobře přirovnat k flirtování) vám zkrátka vyloudí úsměv na tváři. Opravdu mám rády tyto typy hrdinu - galantní a šarmantní. Tím, že Jesse žil v minulosti, kdy byly muži daleko lépe vychovávaní, mu tyto vlastnosti nechybí a já jsem z něj téměř tolik "paf" jako sama Suze.

Devátá stezka byla napsána ve stejném stylu, stejně jako díl předchozí. Spousta hovorových, nespisovných výrazů, jak v přímě řeči, tak v samotné hlavě Suze. Jak jsem ale už dříve psala, právě tato nonšalantní a neformální forma dodává knize celkový šmrnc. Všechny postavy mi navíc přijdou reálné, což u některých knih často postrádám. Meg umí vytvořit šestnáctiletou puberťačku stejně dobře, jako šedesátiletého kněze. Také oceňuji to, že hlavních postav je přiměřené množství, všechny jsou náležitě představeny a každá z nich je úplně jiná. Co jiného tedy knize můžu dát, než plný počet hvězdiček?

-  zdroj obrázků: weheartit.com

zdroj anotace: bux.cz

Recenze: Mediátor #1 - Krajina plná stínů

Autor: Meg Cabot
Díl: 1
Žánr: fantasy, romantický
Počet stran: 192
Datum vydání: 2000
Datum vydání v ČR: 2005
Nakladatelství: Knižní klub

Oficiální anotace: Svět šestnáctileté středoškolačky Susannah se hemží duchy, zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do "země stínů". Pomoci jim mohou "mediátoři", lidé se schopností zesnulé vidět a hovořit s nimi. Suze je jinak normální 16letá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů, stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy...


Na první pohled by jste řekli, že šestnáctiletá Susannah je prostě úplně normální puberťačka. No dobře, obléká se možná trošku jako někdo z gangu a v jejím novém domově, Kalifornii, trošku vyčnívá, ale to je snad normální, když je tu nová, ne? Přistěhovala se sem až z New Yorku, kde doposud se svou matkou žila. Bylo jim fajn. Občas to sice drhlo - hlavně když Suze často zůstávala po škole, nebo ji domů musel odvézt policejní doprovod - ale jinak se jim dařilo dobře. Až do té doby, než si její matka našla nového přítele, Andyho. Za čas se z toho vyklubala láska jako trám a svatba na sebe nenechala dlouho čekat, stejně jako společné bydlení. Bohužel Suze nepřibyl jen nový nevlastní táta, ale i tři otravní bráchové. A jako by to nebylo málo, ke všemu je mediátor a vidí duchy!


Aby jste to správně pochopili, Mediátor je někdo, kdo pomáhá právě duchům "na druhou stranu". Někdy se tady totiž člověk, tedy vlastně mrtvý, "zasekne" a nemůže jít tam, kam by měl. Stává se to tehdy, když i po své smrti má nějaké nevyřešené problémy, které ho tu neustále drží. To pak jednoduše příjde za naší Suze, aby jeho poslední přání vykonala. Většinou duchové vědí, proč tu zůstali a co ještě nestihli udělat, proto vykonat toto přání nebývá až tak těžké. Ovšem někdy nemají ani páru, proč tu vlastně jsou. Pak jsou tu také takoví, kteří vědí moc dobře, proč jsou tady a také zde míní i nadále zůstat. S nimi je to nejtěžší. Suze ale nikdy nebyla moc komunikativní typ, mnohem raději se domluví pomocí kopanců a pěstí, proto si i s takovými lehce poradí. Mediátorství vlastně bere jako neplacenou práci, kde neexistuje volno a člověk musí být pořád ve střehu. Ono ji vlastně ani nic jiného nezbývá, když už od svých dvou let vídá duchy, kteří ji prosí o pomoc. To kvůli nim je neustále v průšvihu a nemá žádné kamarády. Teď ji ale začíná nový život - jiná škola, jiné město. Třeba to tu bude lepší. To se ale plete, bude mít snad ještě víc práce!

Zdá se, že jsem objevila svou další oblíbenou sérii! Susannah jsem si oblíbila (dovoluji si říci) od první stránky. Opravdu to není žádná křehotinka, která by potřebovala zachraňovat. Naopak, je to velice schopná mladá holka, která se s ničím nepáře. Moc se mi líbí její sarkastický, ovšem určitým způsobem i humorný, pohled na svět. Když už tedy nemůže vrážet facky, vrazí někomu do obličeje hlášku, která dotyčného spolehlivě uzemní (a že je takových hlášek v knize požehnaně a nemálo jsem se u nich zasmála). Vše bere prakticky a s rozumem. Jak jsem se již zmínila, kromě toho že je Mediátor, trošku se od děvčat jejího věku odlišuje. Nosí převážně černou (konkrétně svou koženou bundu by nejraději nedala z ruky), nesnáší obchoďáky a zatím ještě neměla rande, dokonce ji nikdo nepolíbil! Za to všechno ovšem může její "dar". Ona sama z toho občas šílí, ale co se dá dělat.

Co se týče stylu psaní, tak je zde jedna docela velká věc, která by mi v normálním případě hodně vadila a pravděpodobně bych takovou knihu hned s kyselým obličejem odložila. A o co se jedná? Celá kniha je napsaná českým nářečím (mejch očí, dlouhej tejden, krátký nohy - chápeme se?). Opravdu mám češtinu ráda a navíc jsem z Moravy, proto mi taková slova rvou uši (ehm, v tomto případě asi oči). Ale u Mediátora ne. Vážně nevím, čim to je, zkrátka se to ke knize určitým způsobem hodí a být psaná jinak, neměla by takové kouzlo.

Vyzdvihla bych také to, že v knize je zastoupeno velké množství žánrů - jak fantasy prvky, tak žánr dobrodružný či romantický. Meg píše opravdu skvěle, což může většina z vás posoudit, protože na svém kontě má již mnoho knih i celých sérií, které rozhodně stojí za přečtení - tím spíš Mediátor. Knize tedy dávám s čistým svědomím 5 hvězdiček. A pro vás, kteří jste tuto sérii ještě nečetli mám jeden vzkaz - Jděte do ní!!

- zdroje obrázků: wehartit.com