RC review: Upíři z Morganville - Prokletý dům

Autor: Rachel Caine
Díl: 1
Žánr: YA, upíři, fantasy
Počet stran: 250
Datum vydání v ČR: 2011
Nakladatelství: Brokilon

Anotace: Vítejte v Morganville. Po západu slunce ale raději zůstaňte doma. Městu začínají vládnout ti, kdo nejsou úplně mrtví... Claire přijela do Morganville studovat a dobře se bavit. Nepředpokládala, že spolužačky z koleje jí budou už od začátku ztrpčovat život. Ani pronájem pokoje ve velkém starém domě však vůbec není změnou k lepšímu. Noví spolubydlící mají svá temná tajemství... ale přijmou Claire mezi sebe, když se ulice města začnou hemžit zlem žíznícím po čerstvé krvi...


Prvně děkuji nakladatelství Brokilon za poskytnutí e-booku k recenzi!


Děj ve zkratce
Šestnáctiletá Claire přijela do malého města Morganville, aby zde mohla studovat na místní škole. S výborným prospěchem a skvělými známkami by si sice mohla dovolit daleko prestižnější školu, ovšem rodiče při pomyšlení, že by se měla potloukat v nějakém velkém městě úplně sama, trnuli strachy, proto byla vděčná i za tento kompromis. Kdyby však věděla, co ji zde čeká, možná by raději zůstala doma. Claire se totiž stane terčem největší tyranky na škole - Moniky. Její neustálá šikana a vyhrožovaní vyústili až v to, že se Claire musela odstěhovat z místní koleje a začala si hledat podnájem. Vrátit se domů totiž nepřipadalo v úvahu - jen by rodičům dokázala, že měli pravdu a ona se o sebe neumí postarat. I přes to, že se jí lepí smůla na paty, najde v Morganville nové bydlení v jednom starším domě a k tomu hned tři spolubydlící. Dva velmi pohledné kluky - Michaela a Shana a gotičku Evu. Všichni jsou o něco málo starší než Claire a možná i díky tomu se v jejich blízkosti cítí hned bezpečněji. Pomalu však zjišťuje, že Morganville je mnohem záhadnější, než si myslela a Monika bude nakonec možná její nejmenší problém. Jak se totiž zdá, po ulicích chodí opravdoví a skuteční upíři...

Moje hodnocení

Tato kniha na mne na první pohled působila takovým nenápadným dojmem a moc jsem od ní neočekávala, proto jsem byla po jejím přečtení docela mile překvapena. Rachel píše takovým tím čtivým stylem, který vás jednoduše od první věty dostane. Hodně se snažila do knihy zakomponovat zvyky mladých z dnešní doby a to se jí, dle mého, docela povedlo. Bohužel mi příběh většinu času přišel hodně nereálný, což byl asi ten nejhlavnější problém. A to mě právě hodně mrzí - že spousta věcí byla nedomyšlená a nerozvinutá, protože (znovu opakuji) kniha byla moc čtivá a Rachel píše prostě skvěle, jen by se někdy měla zamyslet nad tím, co vlastně píše. V knize byla totiž řada zápletek, které mi přišly nesmyslné a jak se říká "z komára se dělal velbloud". Třeba zmíním to, že když se dozvíte, že žijete ve městě plném upírů (tak krom toho, že tento fakt vezmete jako když někdo řekne, že venku prší), jednoduše zahodíte všechnu hrdost a odjedete, ne? Tak by to aspoň udělal téměř každý, krom Claire. Jistě, protože bez toho by asi nebyla zápletka, že ano.

Když jsme u toho, tak hlavní postava Claire je přesně takový ten typ slušné holky. Někdo má takové hrdinky rád, ovšem já spíše nepohrdnu trošku odvážnějšími a vzpurnějšími postavami. Protože Claire a jí podobné typy pak mají tendenci spadnou to kategorie "litujících se, osamělých a poměrně nudných holek s nulovým sebevědomím" nebo pak do kategorie "mám tolik skvělých a pozitivních vlastností, že jsem asi robot". Věřte mi, ani o jednom typu nikdo číst nechce.
Naopak se mi moc líbila postava Evy, jedné ze spolubydlících. Už jen to, že je gotička jí dodává na zajímavosti a mě si dostala svým humorem, protože s úsměvem jde přeci všechno líp. Na svět se, bez ohledu na to kde žije, dívala s optimismem a vždy řekla něco, co mi z celkového dojmu z knihy zlepšilo náladu. Stejně tak jsem si oblíbila i další dva spolubydlící - Michaela a Shana. Tady se mi zase líbí, že jsou povahově každý trochu jiný, proto je šlo od sebe lehce rozeznat. V některých knihách mi totiž vadí přemíra podobných, až stejných, postav. U této knihy to však nehrozí, už jen proto, že hlavních i vedlejších postav se zde vyskytuje v rozumné míře.
Musím také pochválit rozvržení knihy i samotných kapitol. Ty měly kolem 10-15 stránek, což je úplně ideální délka a místy byly dokonce přerušeny v ději a odděleny odrážkou. Díky tomu jste nemuseli číst pořád v kuse, protože i když je kniha dobrá, tak je asi lépe stravitelná po kouscích.

Celkově jsou tedy mé dojmy převážně pozitivní, i přes to, že jsem si neoblíbila hlavní postavu a příběh mi přišel nereálný. Znovu opakuji, že Caine píše hrozně čtivě, tak snad budou další díly ještě lepší. Já tedy dávám tomu aktuálnímu dílu hezké 3 hvězdičky a knihu jako takové oddechové čtení určitě doporučuji!