Hostující recenze: Jiří Kájinek - Můj život bez mříží

Autor: Jiří Kájinek
Žánr: autobiografie
Počet stran: 208
Vydáno v ČR: 2014
Nakladatelství: FRAGMENT

Anotace: Autentické vyprávění nejznámějšího českého vězně o svém dětství, dospívání, o svých láskách, zálibách, ale i o umění otevřít každý zámek. O vztahu k lidem, k penězům, ke zbraním...

Milí čtenáři,

kniha, kterou se právě chystáte číst, je první knihou o mně, jejímž autorem jsem já sám. Dosud byla o Jiřím Kajínkovi napsána spousta nesmyslů, lží a polopravd. A tak nastal čas, abyste se poprvé dověděli, jaký jsem doopravdy.

Přeji vám příjemné čtení a zajímavé poznání.

 

Mimořádná a ojedinělá kniha, která vznikla ve specifických a pro běžného člověka nestandardních podmínkách. Čas, strávený ve speciálních místnostech věznic Mírov a Rýnovice, byl pro nás i Jiřího Kajínka časem poznání. Autor zpoza mříží pootevřel dvířka do nitra své osobnosti a na malý okamžik nám do něj dovolil nahlédnout… 

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

 

Je Jiří Kajínek vinen či nevinen? To již zřejmě nikdo přesně neobjasní a jenom sám Kajínek ví, jak to ve skutečnosti bylo. Doufal jsem, že tato kniha mi pomůže alespoň poodhalit duši vězně, což se více či méně podařilo. Na začátku knihy jsem byl dosti překvapen písmem, které v ní bylo, ale brzy jsem pochopil, že to je rukopis Jiřího Kajínka, který není zrovna čitelný. Naštěstí pro čtenáře, je „překlad“ jeho slov na zadních deskách knihy čitelně napsán.
Byl jsem zvědav, jak bude tato kniha zpracována. Mile mě překvapilo, když jsem zjistil, že není psána z třetí osoby, a že redaktor nepokládal otázky či nezasahoval do vyprávění, ale Jiří mluvil  svými slovy a to v mnoha tématech (např. rodina, dětství, dospívání, drobné krádeže, sport, atd.). Na konci knihy redaktor přece jen položil pár zvídavých otázek a Jíří mu obratně odpovídal. Zajímavé například bylo, jak cvičil ve věznicích a dokonce jsou v knize i přidány vysvětlivky jak tyto cviky provádět, což určitě potěší nejednoho kluka budující svou tělesnou schránku

Názory na tuto knihu se mohou lišit, bohužel jsem ještě nenašel nikoho, kdo by si o této knize se mnou povykládal a tak nemohu přesně popsat pocity z ní někoho jiného. Slova takového člověka totiž zanechají ve svědomí otázku, jestli je opravdu skutečným viníkem, či jen obětí justice. Nejsem sice právník a ani soudce, ale zajímalo by mě, jestli to opravdu na Kajínka někdo „narafičil“ či si za to může sám. Několikrát v knize zmínil, že za krádeže si své už odseděl a tak že je nyní nesprávně vězněn. Otázkou stále zůstává, komu máme věřit? Zloději, který se sám přiznal, nebo justici o které víme, že také není úplně „čístá“?!

Jaké plusy či mínusy můžeme hledat v knize, která je spíše pojata jako vyprávění? Těžko říci, proto by jsem tuto knihu nehodnotil jako knihu. Mně se toto vyprávění líbilo a donutilo mě se nad uvězněním tohoto člověka zamyslet. Byl jsem překvapen co sám na sebe dokázal prozradit, ale zajímalo by mě jaké tajemství si nechal jen pro sebe. Zřejmě jedno plus by se našlo a to fotky. Kniha je obohacena o fotky malého Jiříka, o jeho vysvědčení, také je zde ukázán dům ve kterém bydlel či chata jeho rodičů.
Tuto knihu bych doporučil všem těm, které případ Jiřího Kajínka zajímá a kteří věří, že tento případ bude jednou zdárně rozřešen. Stále pevně věřím, že pravda zvítězí.

Hodnocení:

Autor recenze: Chavalier

Hostující recenze: Odložený případ

Autor: Andrea Kane
Žánr: YA, román, detektivka
Počet stran: 296
Vydáno v ČR: říjen 2013
Nakladatelství: FRAGMENT

Anotace: Soudkyni Hope Willisové před třiceti lety unesli sestru-dvojče. Nyní se ztratila její pětiletá dcera Krissy. Noční můra je zpátky.Mají ty dva únosy něco společného? Kdo a proč pronásleduje její rodinu? Když selžou klasické metody vyšetřování, obrátí se Hope na forenzní psycholožku, jasnovidku a bývalého agenta FBI. Čas běží a ne všechny stopy vedou k cíli...

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Musí to být strašný pocit, když vám někdo unese někoho blízkého, natož pak vlastního sourozence. Hope měla sestru, dvojče. Byly si velmi blízké, ale v šesti letech jí někdo unesl. Tato noční můra ale neskončila jen tak. Má se znovu otevřít a tentokrát již dospěla Hope musí prožívat doslova peklo na Zemi. Nejenom, že ji v mládí unesli dvojče, ale v dospělosti ji unesli dceru. Vzhledem k tomu, že již zkušenost s únosem má a nevěří policejním orgánům, zavolá si na pomoc Forensic Instincts - mladou, nezávislou agenturu pro odhalování zločinů.

Tato agentura se zakousne do případu s buldočí zuřivostí a nepustí jej až do doby, kdy bude případ vyřešen. Skupiny FI tvoří Casey, Marc, Ryan a později se k ním přidá také pes Hero. Všichni jsou si rovni, ale dá se říct, že Cesay je hlavní vyšetřovatelka a taky hlavou celé agentury, Marc je bývalí speciální policista, proto plní v agentuře spíše špinavou práci a Ryan je počítačový expert a taky hračička. Hero je vysloužilý policejní pes rasy bloodhound. To je rasa kterou policejní složky používají k vyhledávání pachu lidí ve vzduchu, neboť tito psi umějí pach sledovat až k jeho zdroji.

Osobně mě tato kniha zaujala, neboť studuji policejní školu. I když mi ze začátku chvíli trvalo, než jsem se prokousal řadami vysvětlivek na začátku, ke kterým jsem se v průběhu příběhu stejně vracel, tak myslím, že přečtením této knihy jsem chybu rozhodně neudělal. 

Nejedná se o běžnou dětskou detektivku, kde pachatele znáte hned od úvodních řádků, ale nejedná se také o nějaký velmi složitý krimi román pro dospělé. Jedná se spíše o knihu, jíž bych zařadil pro teenagery ve věku od 15 od 20 let, které baví téma detektivních románů, ale ještě nejsou zcela připraveni na „dospěláckou“ literaturu. 

Jako jediné mínus bych podotknul, že se mi velmi nelíbilo pojmenování hlavních hrdinů. Jména Woodsová (Casey) a Willisová (Hope) jsou si poměrně podobné, proto mi na začátku dělalo trochu problémy rozeznat o kterou dámu jde. 

Jako plus bych rozhodně označil „komplikovanost“ příběhu, kdy jsem až do poslední chvíle nevěděl, kdo je hlavním pachatel a když už jsem to začínal tušit, tak jak to udělal(a). Dále nevím jestli je to plus nebo mínus, ale docela zajímavé bylo dělení kapitol. Na začátku knihy byly kapitoly docela krátké a postupem příběhu se roztahovaly. Proto ten kdo se do příběhu dostal, tak to měl velmi dobré, neboť prodloužením kapitol dostal tento případ docela jiný spád. 

Jsem velmi rád že si mi tato kniha dostala do rukou a vřele doporučuji všem čtenářům, kteří se o téma detektivek zajímají. Také doufám, že Andrea Kane napíše další příběh s hrdiny Forensic Insticts, neboť by určitě stálo za to potkat se s nimi v dalším podivuhodném případu, kde hlavní roli hraje zločin!

Hodnocení: 

Autor recenze: Chavalier

Hostující recenze: Poslední cesta do podzemí

Autor: Roderick Gordon a Brian Williams
Žánr: YA, román, dobrodružný
Počet stran: 288
Vydáno v ČR: září 2013
Nakladatelství: FRAGMENT

Anotace: Podzemí odhalilo svou nejtemnější stránku. Nikdo na Povrchu už není v bezpečí. Styxové proudí přes Anglii a zanechávají za sebou jen smrt a zkázu. Zdá se, že tentokrát je nic nezastaví. Snad jedině zázrak může zachránit lidstvo. Hluboko v nitru Země musí Will Burrows s Elliott odhalit dávná tajemství, která mohou zachránit životy všech...
Šestý díl napínavé dobrodružné série Podzemí.

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Svět se řítí do záhuby. Nebo tedy aspoň jeho část. Anglie. Fáze byla možná zastavena, ale ztráta nových vojáků nemá pro Styxe sebemenší důsledky. Stále mají druhou šanci.

Jaderný výbuch možná uzavřel cestu do Nové Germánie a tím uchránil všechny Površáky před virem, ale Styxský záložní plán zatím vychází. Hordy krvežíznivých Armagů se šíří Londýnem, většina ulic zeje prázdnotou a město vypadá jako po občanské válce. Málokdo unikl jejich běsnění a zůstal naživu. Amerika se začíná zajímat o situaci v Anglii, a když na satelitních snímcích objeví Armagy, jak se pomocí Temže sunou směrem k moři, je ochotna kvůli bezpečnosti všech lidí na Zemi, nechat ji odpálit jadernými bombami. Se souhlasem všech států světa se americké ponorky s náložemi vydávají na cestu. Nyní je na Chesterovi a Parrym, aby přesvědčili amerického prezidenta, aby jim poskytl ještě šanci na zvrácení Styxského útoku. 

Will s Elliott se mezitím v Nové Germánii dostávají do nečekané situace. Učiní objev, který vyvrací všechny možné poznatky v dějinách lidstva. V jeho přítomnosti se v Elliott probouzí dosud netušené vlohy a Will si začíná uvědomovat, že jeho přítelkyně je možná více Styxkou než si sama připouští. Mohl by jim jejich nový objev pomoci najít mezi Styxy slabinu? 

A nyní něco málo, co bych si dovolil k této knize podotknout. Já, coby velký fanoušek série Podzemí, jsem tuto knihu přelouskal za dva dny. Kniha navazuje na předchozí díl Útok z Podzemí, bezprostředně na chvíli, kdy byla odpálena nálož ve vstupu do Nové Germánie. A jak bývá už dlouholetým zvykem ani v této knize nás pánové Gordon a Williams žádným novým stylem nepřekvapí...

Situace se neustále horší, Styxové mají stále navrch a aby to nestačilo, tak všechny plány vedoucí k jejich svržení jdou od deseti k pěti. Zatímco na Povrchu (konkrétně v Anglii) vládne chaos a beznaděj, pod povrchem se rozhostilo ticho. Na povrchu jdou vidět obrázky typické pro válku nebo nějakou revoluci - všude jsou opuštěná auta, mezi jednotlivými ulicemi se vrstvy provizorní zábrany a ten, kdo přežil, neopouští úkryt. 

Dole, v Nové Germánii, je to naproti tomu taková jedna velká procházka. Je zde sice až příliš ‚mrtvolné‘ ticho, ale pořád je to ticho. Styxové naproti tomu ponechali Kolonii bez dozoru a První důstojník se v ní pokouší nastolit pořádek. 

Abych se přiznal, sám jsem byl velice zvědav, jak to oba autoři nakonec vyřeší, obzvlášť když už nám dávno dopředu prozradili, že se jedná o poslední díl. Čím více jsem ho četl, tím více jsem si říkal, jaký může být ten konec. Čím více jsem se blížil k poslední stránce, tím více jsem si říkal, že určitě musí vyjít ještě jedna kniha. Čekalo mě hořké zklamání, neboť se opravdu jedná o poslední díl této série. Na konci knihy sice ještě zůstává několik otázek nevyřčených, ale to autoři už nechávají na nás, čtenářích, jak si je domyslíme. Jedná se vlastně o takové filosofické otázky, takže každý z vás určitě přijde na nějakou přijatelnou odpověď. Ale i tak je mi hrozně líto, že už je to vlastně konec.

Hodnocení:

Autor recenze: Jack Nettle

Recenze: Darren Shan 2 - Upírův pomocník

Autor: Darren Shan
Díl: 2
Žánr: fantasy, dobrodružný
Počet stran: 180
Datum vydání: 2000
Datum vydání v ČR: 2003
Nakladatelství: Albatros

Anotace: Druhý díl klukovských upířích hororů. Aby mohl Darren zachránit svého spolužáka, kterého kousla jedovatá cirkusová pavoučice, musí vyhledat jejího cvičitele pana Hroozleyho. To však je ve skutečnosti upír Vur Horston. Darrenově prosbě vyhoví a Steva zachrání, z Darrena však udělá polovičního upíra a svého pomocníka. Co všechno Darren vedle Horstona zažije se dočte v tomto druhém díle. Tato kniha obsahuje v závěru upoutávku na další dramatické pokračování Krvavé chodby.

 *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Jen v úvodu - chtěla jsem tuto recenzi původně napsat bez spoilerů, ale při bližším zamyšlení jsem zjistila, že by to tak úplně nešlo, proto je recenze určena pro ty, kteří už za sebou ten první díl mají aneb Recenze OBSAHUJE spoilery na první díl!!

Takže mí milí čtenáři, podle toho co jsem napsala v úvodu k vám budu přistupovat jako k někomu, kdo Darrenův styl (teď myslím toho spisovatele, ne toho upíra) už dobře zná, minimálně z přečtení si první knihy o Darrenovi (ano, teď už je to ten upír).

Znovu se tedy setkáme s kratšími větami, kratšími kapitolami i kratší knihou celkově. Ono totiž 180 stran je vážně taková jednohubka, zvláště při formátování jako bylo tady. Doporučuji ji tedy někomu, kdo nerad čte tlusté knihy.
Taky jsem přemýšlela jakému pohlaví by se spíše kniha mohla líbit. Tváří se totiž jako takové to klučičí čtivo, už jen kvůli temným, hororovým a odporně hezkým obálkám nebo i faktu, že hlavní postava je chlapecká a i celou sérii vytvořil spisovatel. Jistě, žádný z těchto faktorů nemusí hrát roli a kniha se může zalíbit i dívkám, což se stalo také u mně. Proto určitě doporučuji i holkám, které normálně čtou třeba romány a říkají si, že tohle není nic pro ně. Věřím totiž, že právě originální styl psaní si chytne více srdcí, než jen to mé a proč nezkusit zase něco nového, že?

Krom stylu nesmím zapomenout na zajímavý kontrast dvou hlavní postav - chlapce Darrena, nově tedy poloupíra a jeho mistra, už tedy hodně zánovního upíra pana Hroozleyho. Trošku mi to připomínalo Suze a otce Dominika z Mediátora (kdo četl, možná mi dá za pravdu, kdo ne, tak ať přejde tuto mou poznámku bez povšimnutí). Na jedné straně je totiž naivní a nezkažená postava dítěte a na straně druhé pak životem znavený a zbavený ideálů dospělý člověk.
Je zajímavé, jak se v knize jejich názory střetávají, jak má každý svůj úhel pohledu a jak se od sebe navzájem učí. Darren moudří a dospívá, z pana Hroozleyho se zase stává menší mrzout a probouzí se u něj lidskost. Navzájem se mají rádi, potřebují se a na straně druhé se nesnáší. Darren již nechce být poloupírem a dává to za vinu panu Hroozleymu - ostatně to byl on, kdo jej proměnil. Zároveň ho má rád a váží si ho, protože se k němu nikdy nechoval špatně a také ho k přežití potřebuje. U pana Hroozleyho jeho postoj a city k Darrenovi až tak zřejmé nejsou, protože mu nemůžeme vidět do hlavy, ale z celkového děje to vypadá, že mu jeho pomocník přirostl k srdci a že spíš nenávidí sám sebe, že ho kdy přeměnil.

Nechci tu moc spoilerovat, ale opět se nám do děje zapojí Circo Monstruoso a jeho osazenstvo. Dokonce nám přibudou dvě nové postavy, které pořádně zatočí s dějem. Oproti prvnímu dílu se v tomto nachází o dost více akce (a to třeba hned v úvodu) a také brutality. Asi to vážně bude tak, že spolu se sérií bude růst i čtenář, každý další díl bude pro staršího čtenáře a odkloní se od takové té pohádkové formy, kterou teď trošku má. I když zejména konec a některé scény mají do pohádky daleko...

Co tedy na druhý díl jen tak v souhrnu říkám? Skvělý. Vážně, hrozně mě bavil, byl napínavý a nepředvídatelný. Opravdu se mi líbily snad všechny postavy i celkový děj. Hrozně moc se tedy těším na další díly ze série a aktuálnímu dílu dávám, jak jinak, než plný počet hvězdiček.

Recenze: Nástroje smrti 2 - Město z popela

Autor: Cassandra Clare
Díl: 2
Žánr: fantasy, paranormálno
Počet stran: 400
Datum vydání: 2008
Datum vydání v ČR: 2010
Nakladatelství: Mladá fronta

Anotace: Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, nebezpečného a zákeřného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.

*   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *   *

Recenze NEobsahuje spoilery, pro její snazší pochopení však doporučuji přečtení prvního dílu - Město z kostí

Děj druhého dílu z této série začíná krátce po událostech nacházejících se v tom prvním. Upřímně tyto začátky preferuji a patří mezi mé oblíbené, protože i když člověk sérii přeruší a vrátí se k ní po delší době zhruba ví, co se stalo a kdo je co za postavu.
Pokud jste četli první díl, můžete očekávat knihu psanou v podobném stylu (přeci jen je z pera stejné autorky, že ano), pokud ne, nemusíte se vůbec bát, protože Cassandra píše velmi čtivě - monology rovnoměrně prokládá s dialogy, stejně tak jako akci s nudnějšími (ale pořád poutavými) částmi a s celkovými detaily i promyšleností příběhu si pěkně vyhrála.

I v knize minulé se čtenář mohl setkat s vyprávěním z pohledu nejenom hlavní hrdinky Clary, ale i dvou dalších chlapeckých postav Simona a Jace, no v aktuálním druhém dílu bylo těchto „přeskakování“ z postavy na postavu mnohem více. Ne že by na tom bylo něco špatného, právě naopak. Díky tomu se nám z jedné hlavní postavy vytvořily tři, každý si mohl najít svého oblíbence a vidět vše zase z jeho pohledu. Navíc tohle všechno Cassandře asi nestačilo a zapojila i naše vedlejší postavy - konkrétně třeba vlkodlaka Luka nebo novou postavu Maiu - a řada stran je věnovaná i jejich pohledu na věc.

Co se od minulého dílu také nezměnilo, byla spousta jakoby uměle vytvořených situací. Ani nevím, jestli jsem tohle v recenzi právě na minulý díl zmínila, protože tam to nebylo až tak do očí bijící a nějak jsem to přešla, tady mi ale docela vadily. Jo, dobře, samotné situace byly poutavé a líbily se mi (dovolím si vás navnadit třeba na víly), ale to jak se k nim postavy dostaly mi někdy nešlo na rozum.

A když jsme u těch postav, někdy skoro pořád se chovaly dost nelogicky a přehnaně emocionálně. Já vím, jsme jenom lidi, oni jsou taky jenom lidi (alespoň částečně), ale mohli by trošku zapojit mozek. Hlavně Clary mi ze začátku lezla na nervy, protože absolutně nevěděla co chce a její jednání bylo ukvapené nebo ji naopak řada věcí nedocházela. V průběhu knihy si však reputaci spravila, i tak se nejedná o postavu kterou bych si nějak oblíbila. Stejně tak je na tom Simon, který jako by byl její odrazem. I on měl na svědomí pár ukvapených reakcí a dost pohnul celým dějem knihy.

Naopak Jace mám ráda čím dál víc. Je to přesně ten typ postavy, kterou si zamilujete - šarmantí, sarkastický, vtipný. Co si budeme povídat, právě on zvedá laťku celé knihy. Zejména jeho slovní souboje plné vtipných replik se Simonem jsem si hodně užívala. Dále poznáme blíže Lightvoodvu rodinu i její další členy krom Isabely a Aleca, kteří se v značné části knihy taky objeví (Alec zejména ve scénách s čarodějem Krasomilem). No a objeví se i náš záporný hrdina Valentýn.

Jak už jsem zmínila, můžeme se těšit i na novou postavu, vlkodlačici Maiu. Obecně v tomto díle bylo více vlkodlaků, stejně jako upírů. Já až tak proti tomu nejsem - v ději měl každý z nich své místo a zase posunuli děj, jen doufám že v dalších dílech už toho o nich bude méně. Protože mě přeci jen okouzlil právě svět Lovců stínů a nechtěla bych, aby Cassandra sklouzla k dalším z mnoha knih s upíří a vlkodlačí tématikou (Stmívání, Smečka, Vampýrská akademie...), protože těch už je tu dost a pokud si zase budu chtít počíst o těchto tvorech, sáhnu po nějaké jiné knize.

Možná, že má recenze vyznívá trošku kriticky, já osobně bych to přirovnala z probuzení se a otevření očí po prvním, skvělém, díle. Neříkám, že ten druhý byl horší, jen jsem v odmlce mezi přečtením prvního a druhého dílu měla čas trošku zauvažovat nad stylem i postavami knihy a proto jsem v tom druhém viděla chyby, které jsem v prvním pro to jak byl dobře napsaný, přehlédla. Ale víte jak se pozná dobrá kniha (nebo alespoň podle mně)? Že ve vás vyvolá emoce, jak pozitivní, tak negativní. U Města z popela se to povedlo ve všech směrech, ale právě kvůli těm několika věcem, které mi vadily dávám 4 hvězdičky a hrozně se těším na další díly. Protože ať už danou postavu mám radši míň nebo víc, ať mi ta scéna či replika přijde sebevíc na hlavu, vždy se k této sérii ráda vracím a stává se mou srdeční záležitostí. :)

Sbírání listí aneb podzim je tu! :)

Myslím, že tuto výzvu, kterou pro nás vytvořila VeEee snad není ani potřeba představovat.Kdyby přeci jen někdo nevěděl o co jde, stačí kliknout SEM, kde najdete všechny potřebné informace :)

Nebudu článek dlouho protahovat a i já zveřejním svou metu. Nechala jsem se inspirovat právě slovem „výzva“, kdy (snad) půjdu do sebe a proto jsem si vybrala o trošku víc stran, než normálně za období skoro 3 měsíců přečtu a sice 5 500 stran, tedy level 4. Proto mi během podzimu (23.9. - 20.12.) držte pěstičky, já vám budu také, ať se pak hezky můžeme pochlubit, že jsme tuto výzvu zvládli! :)



Zatím přeji hezký, už tedy podzimní, den!
Vaše Lady McFly