Lady McFly´s books: P.C. a Kristin Cast

pondělí 27. února 2012

Recenze: Škola noci #1 - Označená

Autor(ky): P.C. Cast a Kristin Cast
Díl: 1
Žánr: fantasy, upíři, YA
Počet stran: 304
Rok vydání: 2007
Rok vydání v ČR: 2009
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Šestnáctiletá Zoey Redbirdová se hádá s rodiči, právě se rozešla s přítelem a poslední, co jí ještě schází, je začít se měnit v upíra. Jenže právě to se stalo a Zoey musí přestoupit na speciální školu pro upíří mláďata. Jediný, s kým si v ní nepadne do oka, jsou členky elitní školní organizace Dcery temnoty a zvlášť její příšerná předsedkyně Afrodita. Za jejich zdánlivě nevinnými rituály se skrývá něco hodně ošklivého..

Představte si, že žijete ve světě, kde upíři opravdu existují a o jejich existenci dokonce vědí obyčejní lidé. Navíc stát se samotným upírem není nic složitého. Vůbec k tomu nepotřebujete krev, umřít ani nic podobného. Stačí když si vás vybere Stopař a označí vás, což se stalo naší hlavní hrdince Zoey.

Šestnáctiletá Zoey byla donedávna docela obyčejná dívka. Chodila na střední školu, právě se rozešla se svým klukem, pohádala s nejlepší kamarádkou a měla rodinu, která ji doháněla k šílenství. Prostě úplně obyčejný život puberťačky. Pak ji označil Stopař a vše bylo rázem vzhůru nohama. Musela se přestěhovat do internátní Školy noci, která vzdělávala nevyvinuté upíry - mláďata. Ono totiž, když vás Stopař označí ještě neznamená, že se z vás skutečně stane upír. Kdykoli během prvních čtyř let můžete zemřít, pokud vaše tělo přeměnu nepřijme. S tím prostě musíte počítat.
Krom tohoto faktu je však Zoey konečně šťastná. Už si nepřipadá jako vyvrhel, který nikam nezapadá. Konečně si našla svou partu, přátele, jež za ní vždy budou stát. Vyučování se vůbec nepodobá té nudné rutině, jakou znala do té doby a dokonce i učitelé jsou zde přívětivější. Pomalu se začíná zase cítit jako doma, všechno je perfektní - tedy až na Afroditu. Tu nejprotivnější a nejnamyšlenější dívku, jakou kdy potkala. Bohužel je to však Zoey, kdo je její další oběť, kterou hodlá stáhnout k zemi. Že by právě kvůli tomu, aby svrhla Afroditu z postu královny střední školy, byla Zoey označena? Nebo je pravda, co říkají ostatní - že je výjimečná a předurčena k velkým věcem?

Myslím, že Školu noci není třeba představovat. Jistě jste na ni slyšeli mnoho názorů - většinou ne pozitivních - a já bych tento fakt chtěla tak trošku vyvrátit. Ke knize jsem se dostala díky Měsíční čítárně (více o projektu ZDE), jinak bych se do ní možná ani kvůli těm negativním názorům nepustila. A něco vám řeknu - docela se mi to líbilo.Námět sice originalitou nijak nesrší, přeci jen upíři se poslední dobou nějak přemnožili, že ano, ale na druhou stranu se na něj autorky dívají zase z jiného pohledu. Líbí se mi, že o upírech každý ví a ani se tomu nepřikládá velký význam. Je to prostě fakt, se kterým hned na začátku vyrukují a vy jej berete pomalu jako samozřejmost. Také myšlenka jistých internátů pro upíry je zajímavá.

Co se mi zdá poněkud zvláštní (zatím jsem se nerozhodla jestli v dobrém nebo špatném), jsou znamení, která na sobě mláďata i upíři mají. Čím jste starší, tím jich máte více. Ať už je to jen drobný srpek měsíce na čele nebo složité ornamenty po celém těle. Tím se na první pohled dá odlišit upír od obyčejného člověka. Žádný jiný význam zatím v prvním díle těmto znamením nebyl přikládán a já tedy jen doufám, že mají svůj účel a nejsou jen pouhou výstředností, kterou si na nás autorky připravily.

Když jsme u toho, musím upozornit, že tato série je dílem hned dvou autorek - matky a dcery. Díky tomuto faktu se zde střetávají léta zkušenosti s mladickými nápady a možná i proto jsou knihy napsány v takovém stylu.

Rozhodně bych také vyzvedla rozmanitost postav. V knize najdeme farmářskou dívku, černošku, dokonce i homosexuála. Každá z nich je originální a snadno rozeznatelná. Bohužel, co se týče naší hlavní hrdiny, Zoey, moc mi do oka nepadla. Jistě, je čestná, spravedlivá, milá ... a já nevím co ještě, ale zkrátka mi přišla jako moc velké neviňátko. Pokud bych si tedy měla vybrat nějakou postavu, která ve mě zanechala nějaký hlubší pocit, byla by to Afrodita. Upřimně mám tyto rozpolcené, jistým způsobem černobílé, postavy ráda. Nikdy nevíte, co od nich očekávat, pořád vás udržují v takovém tom zdravém napětí. Myslím, že tahle holka nám má ještě co ukázat.

Kdybych tedy měla vzít Školu noci komplexně, řekla bych že je to ne moc obstojná napodobenina Upířích deníků a Vampýrské akademie, protože právě tyto dvě série mi ji nejvíce připomínala. Něco málo je z fantazie autorek a stojí to za to, zbytek je hodně inspirován jinými. Rozhodně se však nejedná o brak. Spoustě lidem se série jistě zalíbí, stejně tak, jako ji bude spousta lidí odsuzovat. Já se zatím usídlím v neutrální frontě a s radostí si přečtu další díly a budu jen doufat, že zůstanou alespoň stejně dobré. A mé hodnocení? Zlatý střed aneb 2 a půl hvězdičky.